Znám několik lidí, které když potkáte, tak máte pocit, jako byste se osobně setkali se samotným Ježíšem. Neumím říct, jestli je to tím, jaký mají výraz tváře, tím, že z nich vyzařuje pokoj, nebo vnitřní autorita. Člověku se zdá, že mají Ježíšův charakter. Když mluví, jako kdyby skutečně promlouval Ježíš (1. Petrův 4,11).
A stejně jako Ježíš mají také mnoho nepřátel, kteří je pomlouvají, zpochybňují jejich kvality − přesně tak mluvili nepřátelé o Ježíši. Ale člověka, který žije jako Ježíš, to neohrožuje.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Tito lidé podobní Ježíši mě přitahují − tím, jak mu jsou blízko, že ho znají, žijí s ním. A on jim propůjčuje svou moc, svůj charakter, své slovo.
I ve svém životě znám období, kdy žiji Bohu blízko, kdy prožívám Boží zmocnění, jako by mi Bůh dával svou moudrost a žehnal mi. Ale pak zase přijde období, kdy si na to zvyknu a řeknu si, že to dále zvládnu sám, bez bezprostředního kontaktu s Pánem Ježíšem. Zakrátko však zjišťuji, že lidem už nezprostředkovávám Ježíše, ale jen sám sebe.
Na to, abychom žili v Boží blízkosti, není recept, není na to nějaká pravidelná činnost (například modlitba, čtení Bible či jiný obřad), která by zaručovala, že budeme Bohu blízko, i když tomu mohou napomáhat. A největší zkouška přichází, když začíná všední den mezi lidmi, každý po nás něco chce, víme, že to a to musíme ještě udělat, zařídit − to si člověk už nedokáže hrát na svatého. Ukáže se, co v něm je. Ježíšovu blízkost a působení v našem životě je třeba často obnovovat.
K tomuto přemýšlení mě inspiroval jeden verš, který jsem se před časem naučil zpaměti: „Když viděli odvahu Petrovu a Janovu a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli. Poznávali, že to jsou ti, kteří bývali s Ježíšem.“ (Skutky 4,13)
Chci být, žít, chodit s Ježíšem, nechat se jím prodchnout a měnit. Vím, že jde o stálý životní postoj, se kterým souvisí i modlitby, přemýšlení o něm, čtení Bible, musím udělat to, co pochopím, že mám udělat, mechanické dodržování toho všeho není zárukou. Musí to být vnitřní životní touha. A někdy to přináší nevýhody − nedostatek, nepřátelství, nejistotu... Podobně také Eliáš musel u potoka Kerítu nebo v domě vdovy v Sareptě snášet skrovnou stravu − ale měl jistotu, že neumře hlady a viděl, že Bůh stojí na jeho straně.
Chci vás přizvat k tomu, abychom vy i já žili Ježíši blízko, abychom ho nasávali, aby na nás přecházel jeho charakter, jeho způsob myšlení, jednání... Pak také okolí na nás uvidí, že žijeme s Ježíšem. Jako dodatek k této myšlence mám několik přirovnání:
Bez přítomnosti, bez blízkosti Bohu to nepůjde. Máte další tipy, co dělat, abychom se více podobali Ježíši a nasávali ho?
Jan Vopalecký, září 2018
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!