Čtení, které vás pozvedne

 
menu
 
 


------

Citát z Bible:

 A jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.

Fp 1,6 E
(Další citáty)

------
éčko - logo Ethosu

Nejlepší články


Odcizují vám děti!
Děti vyrůstají a čím dále tím méně nás potřebují, ony nám nemají co říct, ale přejímají úplně jiné hodnoty, odcizují se nám - jako by nám je někdo kradl! - Jak je uchránit?

Kdyby žena věděla
po čem její muž touží stejně jako ona touží po tom, aby ji miloval, vážila by si ho daleko víc - a získala by jeho lásku.

Snažíme se žít slušně
a zhruba se držíme biblických příkazů. Na jeden ovšem možná zapomínáme: Buďte svatí. To je požadavek, abychom se podobali Bohu. Tak můžeme svým charakterem mezi lidmi vynikat.

Manželská nevěra
je krutá rána do života. Člověk má chuť se vyčítat, mstít, ale to nikam nevede... Existuje východisko? Co pomůže?

------

Doporučujeme


Modlete se za

Krize středního věku

Mýtus, nebo na tom přece jen něco je?

Mnoho lidí – včetně křesťanů – prožívá kolem čtyřicítky fázi jakého si zlomu, nespokojenosti. Mezi čtyřiceti a padesáti lety si bolestně uvědomují, že polovinu života už mají za sebou. S tím souvisí pocit, že si život dost nevychutnali a hodně toho propásli, protože všechno podřizovali rodině nebo zaměstnání.

Často se říká, že muž je v přechodu, ale to je něco jiného. Také ženy se začínají kolem čtyřicítky najednou ptát na životní cíle. A k tomu ještě přistupuje klimakterium s hormonálními změnami. Dosud všechno bylo skoro jako hra. Lidé jsou pevně zakořeněni v životě. Většinou se oženili nebo vdaly, založili rodinu, zcestovali svět, postavili dům a vychovali děti. Dosáhli také svých cílů v zaměstnání. A najednou jsou uprostřed života a jeho běh jako by začal zadrhávat. Co kdysi stálo za námahu, je najednou prázdné, nemá smysl. Člověk začíná pochybovat.

Jestliže muž nebo žena postavil do středu svého života děti nebo kariéru a zanedbával vztah s partnerem, začínají najednou působit odstředivé síly.

  • Kdo vlastně jsem?
  • To je všechno?
  • Určuji svůj život, nebo život určuje mě?
  • Neměl jsem dřív úplně jiné představy o životě?

Ženy se začínají pozorněji sledovat v zrcadle. První vrásky kolem očí, první šedé vlasy, svěšená kůže a co teprve, když se postaví na váhu? Obličej už ztratil mladickou přitažlivost. Děti dorůstají do puberty a pořád si něco vymýšlejí, je to s nimi náročné a začínají se osamostatňovat. Jestliže muž nebo žena postavil do středu svého života děti nebo kariéru a zanedbával vztah s partnerem, začínají najednou působit odstředivé síly. Každý si žije pro sebe. Manželský všední den už není vzrušující, pořád se monotónně opakuje. Mnoho žen se cítí omezované, zklamané. Nářky jako „Manžel nebere moje potřeby vážně a jako by nevnímal, že jsem se celé roky obětovala pro rodinu. Potvrzení nebo uznání, které byly zábleskem světla ve všední šedi – jo, to bývalo!

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Deprese - vzhlédnout ze tmy /Ž

E. T. Welch
Deprese - vzhlédnout ze tmy /Ž
Didasko, běžná cena 299 Kč
Naše sleva: 9 Kč
Vaše cena: 290 Kč

ks

Myšlenky nejsou svobodné!

Není divu, že ženy jsou v takových situacích vystaveni nebezpečí myslet si, že „tráva za plotem je zelenější a sladší“.

„Před pětadvaceti lety jsme se brali,“ říká Karin, „ale to už je zašlá sláva. Už nevím, co mě tehdy na manželovi tolik fascinovalo. Jako by mě už coby ženu nevnímal. Drobné pozornosti, kterými mě dřív překvapoval, jsou už dávno pryč. Postrádám jeho něžnost, jeho zájem o moje přemýšlení a pocity. Co mě dřív nezajímalo, to mě teď štve: rozházené ponožky, záchodové prkýnko nahoře, noční chrápání a ranní zápach z úst! A navíc mu asi vadí moje vrásky!“

Negativní pohled na vlastního muže vedl k tomu, že pak měla aféry z jinými muži. Ne že by s nimi šla do postele, byla to nevěra jenom v myšlenkách. Přistihla se, že její pohledy míří příliš často na Šimona, který ve sboru hraje perfektně na klavír. Býval to zajímavý, citlivý člověk na popovídání. V kině její hlavy se odehrávaly věci, které ji zneklidňovaly. Přes špatné svědomí ale nezatáhla za záchrannou brzdu, ale oddávala se pořád své fantazii.

Vlastně jen pár měsíců předtím se při setkání třídy po mnoha letech přistihla při něčem podobném. Byl tam Marek. Vypadal dobře, sportovní typ, uměl bavit. Zahrnoval ji pozorností a otevřeně jí vyjadřoval svůj obdiv. Naštěstí ale měla v sobě vnitřní bariéru – Boží slovo, které ji zachránilo, aby neztratila hlavu: „‘Nezcizoložíš!‘ – Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci“ (Matouš 5,27-28). Teď to platilo naopak!„

Už Martin Luther říkal: “Člověk nemůže zabránit tomu, aby mu ptáci lítali kolem hlavy, ale může za to, když si tam udělají hnízdo.„ O myšlenkách to platí stejně.

Nezabráníme tomu, aby u nás zaklepalo pokušení, ale je na nás, abychom neotevřeli dveře. Pavel varuje: “Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým„ (Galatským 5,13).

Nesprávné pokusy o řešení

U mužů probíhá krize středního věku trochu jinak. Když vidí, že ve sportu už mladším nestačí, a pozorují svoje břicho, začnou chodit do fitcentra nebo se tak vrhnou do práce, že neznají hranic. Jiní se snaží své existenciální problémy a krizi řešit změnou manželky. Mladá atraktivní žena mu má vrátit vědomí vlastní narušené hodnoty. Boj o sexuální čistotu mívá u žen a mužů různé formy. U muže začíná tento boj většinou očima, u ženy v jejím srdci a myšlenkách. Dnes je mužova sexualita spojena s mnoha výzvami a pokušeními. Na každém kroku je konfrontován s polonahými ženami ve svůdných pózách. Sexualita je jeden z oblíbených ďáblových nástrojů, jak věřícího člověka přivést k pádu. Pokušení číhá na každém kroku. Kdo jednou povolí, ocitne se brzy v závislosti. Pornografie a sebeukájení snadno vedou k pohrdání sebou samým a k depresím.

Lidé se často otráveně ptají: “Jak se bránit? Jak se dostat z propasti pornografie? Jak prožívat sexualitu, aby to celé roky vydrželo krásné a naplňovalo to?

Rozpad hodnot

Všechny tyto příznaky existenciální životní krize se však projevují vlastně jen u lidí, kteří si otázku smyslu života nikdy nepoložili a nemají ji zodpovězenou. Jak to, že i křesťané procházejí krizí středního věku?

Kdo může o svých cílech, představách a přáních tvrdit, že vždycky mají správný směr? Svou přirozeností jsme sobci a žijeme ve světě, který nás neustále tlačí, abychom své potřeby neomezeně a okamžitě uspokojovali. Proto mnoho mužů i žen od svého partnera očekává příliš mnoho. Čekají ideál od člověka zatíženého chybami a zapomínají, že ani oni nejsou ideál.

Problém? Dokonalý manžel, dokonalá manželka neexistují! Manželství, které staví na sebeuplatnění, vyžaduje partnera, který nevyžaduje žádnou péči, partnera, který naplní všechny moje potřeby a sám nemá žádné nároky.

V posledních desetiletích se základní hodnoty naší společnosti rozpadly. Dokonce i křesťané, nevnímá mnoho příkazů, které by nás mohly uchránit, už tak „úzkoprse“. Rozvoj vlastní osobnosti a sebeuplatnění jsou hesla, která jsou dnes v kurzu. Vědomí odpovědnosti vůči druhým se pak úplně vytrácí. Přece je třeba uspokojit svoje potřeby! Když mi druzí nedají, co potřebuji ke štěstí, tak si to vezmu jinde! Sobectví nese smutné ovoce a nakonec přijde pocit prázdnoty. Člověk cítí: Všechno to honění za uznáním, úspěchem a hmotnými věcmi přináší spokojenost jen na chvilku. Běžet v kolečku jako křeček v kleci nemá smysl, člověk je z toho jen unavený. Je třeba začít znovu! Ale kde?

Krize smyslu

Jestliže krizi středního věku pochopíme jako krizi smyslu, tak jsme už udělali první krok správným směrem. Napovrch se dere otázka: Je možné, aby člověk jako křesťan minul skutečný cíl svého života? K čemu jsme byli stvořeni?

„Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.“ (Žalm 8,6)

Člověk je geniální Boží vynález a koruna jeho nádherného stvoření! Bůh ho stvořil ke své cti a slávě. To je nejhlubší smysl bytí. V tom spočívá náš smysl, naše určení. Bůh nás nestvořil kvůli nám samým, ani proto, že by nás potřeboval. Nejsme produktem evoluční náhody, ale naším posláním je to, abychom svým životem chválili svého Stvořitele. Ale ne jako otroci. Díky víře v Krista se s ním můžeme radovat jako jeho děti a dědicové. Proto Bible říká: „Radost z Hospodina je vaše síla“ (Nehemiáš 8,10). A naše určení je dáno přikázáním lásky (Lukáš 10,27).

Životní krize jsou životní úseky, zářezy, které nás mají vést k zamyšlení. Jinými slovy, jsou to výstražné signály, které nás nutí se zastavit a udělat vážnou životní bilanci.

Minout cíl

Co může být příčinou k tomu, že Boží děti ztratí ze zřetele cíl? Proč nehledáme Boží blízkost? Marně se pokoušíme o štěstí a hledáme ztracený význam. Proč se cítíme odříznutí od pramene života?

Hřích neznamená jen udělat něco zakázaného, ale také znamená minout cíl nebo „sejít s cesty“.

Prase můžeme usměrňovat, drezírovat, ale nezměníme ho! Naše nitro je zkažené. Boží zákon nám dává pocítit, že nejsme schopni dělat to, co je dobré a správné. Potřebujeme Zachránce, potřebujeme nové srdce, nového Ducha. Kdo je naším pánem? Kdo rozhoduje o našem životě? My sami, nebo se dáváme vést Duchem? Cíl míjíme proto, že svou vůli nepodřizujeme Bohu.

Scott Ashley to znázorňuje takto: „Naše úsilí rozpoznat a odstranit hřích můžeme přirovnat sochaři, který seká dlátem do obrovského kamene. Jeden muž se ho ptá, co to tvoří. Sochař odpoví. “Slona.„ – “A jak dokážete dát tvar takovému slonovi?„ Sochař se chvíli zamyslí a pak řekne: “To je docela jednoduché, odsekáte všechno, co nevypadá jako slon.„

Z krize vztahu s Bohem pak pramení všechny krize mezi lidmi: s manželem, s dětmi, s šéfem v práci, se sousedy. Dokud nebudeme mít v pořádku ten vertikální vztah, tak se na horizontální rovině nic nezmění. Jestliže v zrcadle Božího slova nevidím svou potřebnost, svou hříšnost a nepřijdu ke Kříži, pak se moje lidské vztahové problémy nevyřeší.

Nová identita

Ve středním věku často vyvstává otázka, kdo jsem a proč žiju. Odpověď na ni získáme ve vztahu s naším Stvořitelem, s Ježíšem Kristem. Stejně jako všechno v přírodě roste, tak i člověk spěje ke zralosti. Tato zralost je zároveň ovoce, nové já, které získávám díky víře v Krista. Nejde o to, abych vyleštil své staré já, ale abych je nahradil něčím novým. Tím je Kristus ve mně.

Neurolog a psychiatr Michiaki Horie píše: “Středem mého myšlení už nejsem já, ale Kristus ve mně. To se projeví na charakteru. Postupně dochází k proměně. A to mi dává novou sílu.

Tím také bledne potřeba mít uznání a obdiv druhých. Kde dřív byla snaha se pomstít, tam je teď ochota odpustit. Tak vzniká svobodná osobnost s pozitivním očekáváním, v jistotě, že Bůh stojí nade vším.

Ne že všichni budou stejní, ale vzniká tak úžasná rozmanitost. Ne chaos, ale harmonie. Život má přidělený cíl: Krista.

Nežiji už já, ale žije Kristus ve mně (Galatským 2,20).

V tom je uzdravení. Tak člověk získává naději a budoucnost. Jen tak nachází smysl a cíl pro druhou polovinu života.„

Yvonne Schwengelerová
převzato ze švýcarského časopisu Ethos

Hodnocení článku:
 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Není na něm nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.
  Napište svůj názor.
------


  Kam dál:

Vysoké nároky stojí za to

Vždycky mě zaujmou lidi, kterým o něco jde. Nenechávají život běžet jen tak. Pokud to jsou křesťané, záleží ...

Život je boj

Proč musíme chodit do práce, obstarávat peníze, hledat něco, co nám dává smysl, dřít se a mít starosti? Protože ...

 

  Doporučujeme:

Támar, žena za závojem

Támar, žena, která velmi rizkovala, aby se věci staly podle Božího řádu. Povedlo se ji to, ale prožila si i hod ...

 

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Deprese - vzhlédnout ze tmy /Ž

E. T. Welch
Deprese - vzhlédnout ze tmy /Ž
Didasko, běžná cena 299 Kč
Naše sleva: 9 Kč
Vaše cena: 290 Kč

ks