výrok toho, jenž slyší Boží řeči a zná poznání Nejvyššího, který vidí vidění Všemohoucího, padá a má otevřené oči: Vidím ho, není to teď, sleduji ho, není to hned: Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele a probodne skráně Moába, temeno všech synů Šétových.
(Bible, 4M 24,16 E)
Vidíte víc než druzí?
Míváte období, kdy si připadáte v pohodě? Myslíte si, že docela dobře víte, co máte dělat, máte jasné názory, vaše hodnocení situace vám připadá reálné. A to dlouhodobě! Přitom cítíte, že se to určitě líbí Bohu!
Prostě se nám daří − a my si na to zvykneme. Máme pocit, že Boha známe a děláme, co se mu líbí. Možná to tak opravdu je. Jsme rádi, že nám všechno funguje, ale přitom nepozorujeme, že se postupně nepatrně od Božích představ a postojů vzdalujeme. Sice jednáme a rozhodujeme se stejnou odvahou a jistotou jako dřív, ale občas se ukáže, že naše rozhodnutí nejsou ta nejlepší, spíš krátkozraká a špatná. Prostě už nejdeme po Boží cestě. A my to nevnímáme.
Jakmile něco takového zpozorujeme, je třeba se zastavit a vrátit k Bohu. Znovu ho poznávat, srovnávat se s jeho slovem, přejímat jeho charakter, jeho postoje a měnit se do jeho podoby – ztotožňovat se s Božím myšlením, abychom skutečně viděli a jednali tak moudře jako Bůh.
Odstrašující příklad
Bileám měl dobrou pověst. Vědělo se o něm, že vidí. Vědělo se to stovky kilometrů daleko. A on skutečně viděl. Viděl víc, než druzí lidé. Viděl do budoucnosti a dokonce měl možnost žehnáním nebo proklínáním věci také ovlivňovat.
Bileám si na to zvykl a chodil žehnat či proklínat všude, kam ho pozvali.
Avšak jednou ho jeho domnění, že všechno správně vidí, zklamalo. Byl právě na cestě k moábskému králi Balákovi, který po něm chtěl, aby proklel Izrael. Bileám jel na své oslici a ona najednou uhnula z cesty a šla polem. Proč? Co se děje? Bileám se rozčilil a oslici zase dotlačil na cestu. To se opakovalo třikrát! Chudák oslice, třikrát dostala holí.
Víte proč? Oslice totiž viděla na cestě něco, co Bileám neviděl. Stál tam Hospodinův anděl s mečem v ruce. Bůh s nevolí nesl, že Bileám jde proklínat Izrael. Bileám se tady spletl. Uměl sice mluvit tak, že se jeho žehnání i kletby naplňovaly, zdálo se mu, že všechno vidí, vždyť měl nadpřirozenou schopnost. Ale tady se přecenil a Bůh ho musel důrazně poučit.
„Nenápadná“ změna u mě
Vím o zbožných křesťanech, kteří Boha dobře znají. Čtou Bibli, modlí se, poznávají Boží charakter. Jakmile cítí, že jim Bůh něco říká, tak jdou a poslechnou. Jsou dlouhé roky věrní ve svěřené službě, ale najednou se jejich cesta úplně nepozorovaně od Boží cesty vzdálí a oni si toho všimnou často až za dlouhou dobu.
Proto je důležité, aby se i zbožní lidé, kteří jsou pro druhé vzorem, občas zastavili, možná se stáhli někam, kde je nebude nic rušit a kde mohou nově, nezaujatě a novým způsobem naslouchat Božímu hlasu a sledovat, jestli někde neuhnuli od Božích představ.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Jan Vopalecký, březen 2019
Bůh se nikdy nemění, ale mění se naše okolnosti a to vyžaduje reagovat trošku jinak, než jak jsme se to kdysi naučili.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Bileámův špinavý charakter
V příběhu o Bileámovi hrály důležitý podtón peníze, které mu Balák dal, aby Bileám Izrael proklel. Bileám proklínat nemohl, ale bylo mu trapné, že dostal peníze. Proto Balákovi poradil, aby šel na Izrael jinak: ať uspořádají modlářské slavnosti a Izraelce pozvou, aby smilnili s jejich ženami (viz Numeri 25,1-4; 31,14-16).
Pro tuto skrytou stránku svého charakteru se Bileám stal negativním, odstrašujícím příkladem. (2.Petrův 2,15 a Judy 1,11)
