Ethos - čtení, které pozvedne

 
 
 

Mezi rakovinou a Bohem

Všechno začalo v září 2009. Pořád mi bylo špatně. Měla jsem problémy s krevním oběhem, k tomu nevolnosti...V nemocnici mi mimo jiné provedli endoskopii žaludku a přitom objevili nádor. Doktor nám řekl, že nádor je s velkou pravděpodobností zhoubný, protože musel vyloučit všechno, co by naznačovalo, že by se mohlo jednat o nádor nezhoubný.
Období poté, co jsem diagnózu věděla, bylo nesnesitelné. Diagnóza zněla: nebezpečná forma rakoviny žaludku.
Část žaludku mi vyoperovali. Vyšetření mělo udělat jasno. Udělalo − velmi zvláštním způsobem.

Lhala bych, kdybych řekla, že se mi v té době dařilo psychicky dobře, přesto jsem většinu času prožívala útěchu, cítila jsem se, jako bych byla nesena. Bůh mě tehdy mnohému naučil. Teď jsem sama na sobě pocítila, jak se projevuje modlitba...Prožívat Boží útěchu, péči, pokoj − něco nepopsatelného.

Operace proběhla dobře, ale potom došlo k události, která mě málem stála život. Utrpěla jsem šok související s infuzí. Život mi zachránilo, že jsem pořád ještě ležela na jednotce intenzivní péče a kolem byli lékaři. Vyoperovali mi nádor i s částí žaludku a všechno znovu poslali na vyšetření.

V den, kdy mě na pár dní propouštěli z nemocnice domů ještě laboratorní výsledky neměli. Teprve podle nich se dalo zjistit v jakém stádiu nádor je a jaká bude potřebná terapie. Nebo se také − v nejhorším případě mohu dozvědět, že se jedná už o matastáze.

Čekala jsem na manžela, který měl pro mě přijet, když v tom nečekaně vešli do pokoje dva lékaři, kteří mě operovali. Dlouho se na mně dívali. V jejich tvářích jsem četla samé otazníky. Co se stalo?



Celý článek najdete v Ethosu 2011/1

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.

Oddělovač

  Kam dál:

Když se duše domáhá sluchu

„Doktoři za nic nestojí!“ říká Věra zklamaně. Běhala od jednoho doktora k druhému, byla u různých specialistů – a nic. Nikdo nenašel...

Balvany bolestí...

Břemena. Děti se bojí. Mladí prožívají bolesti ze zklamání při navazování vztahů, když hledají své místo. Bolesti, které postihují...

Hořké vzpomínky

Všichni máme svá trápení − úsměvy jsou zkřivené, člověk neumí projevit ani prožít cit; proto, aby nepociťoval bolest, raději otupěl a...

Osvobozující odpuštění

Je prokázáno, že většina psychicky nemocných lidí žije s neodpuštěnými − často i nevědomě − duševními zraněními, nebo vlastně už...

Boží zázračné uzdravení

K posledním slovům Pána Ježíše před jeho odchodem do nebe patří také zaslíbení, že jeho učedníci budou uzdravovat nemocné (Marek 16,16)....

Nemlč k mým slzám

Pane, nepochopím... Matka se dovídá, že její pětiletý chlapec má leukémii. Hroutí se jí svět. Následuje devět měsíců zoufalství a nadějí. Po...

Život, který nestojí za to?

   Bylo mi pět, když se můj do té doby normální život drasticky změnil. Při jedné kontrole u lékaře mi při vyšetření krve zjistili...

Mám rakovinu!

„Máte rakovinu!“ Taková věta zní jako rozsudek smrti, chladně, tvrdě, nesmírně bolestně. Existuje naděje? Co můžu dělat? „Naděje umírá...

ChatGPT: Měl Adam pupeční šňůru?

Nemusíme se bát, že umělá inteligence bude konkurovat věčné inteligenci: 1. Rychlejší neznamená lepší 2. Umělé neznamená živé 3....

Trvale udržitelný život jako nejvyšší úkol církve

V tomto textu autor odpovídá v debatě na otázku, zda nejvyšším cílem církve je udržitelný život. „K čemu je člověku, když získá...

Nikdo jiný kromě Boha to nedokáže

Dvě Izajášovy kapitoly (44-45) opakovaně zdůrazňují na první pohled banalitu, že Bůh je jen jeden a že všechno, co se na světě děje, dělá...

 


Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

ks


Nepromarni svou rakovinu

Piper, John
Nepromarni svou rakovinu
Didasko, běžná cena 25 Kč
Naše sleva: 0 Kč
Vaše cena: 25 Kč

ks