Nemlč k mým slzám

Pane, nepochopím...

Matka se dovídá, že její pětiletý chlapec má leukémii. Hroutí se jí svět. Následuje devět měsíců zoufalství a nadějí.

Po chemoterapii se zdá, že je nemoc překonána. Ale jen na chvilku. Pak svítá naděje s transplantací kostní dřeně. Také ne natrvalo.

Pak se setkává s ženou, která také prožívala něco podobného. Je to křesťanka. Dlouhé telefonáty. První modlitby. Změna v životě chlapce − už se nebojí, jednou mamince říká: „Mami, dnes v noci jsem vůbec neměl strach! Bůh byl tady!“

Matka bojuje se všemi možnými emocemi − bezmocí, osamělostí, zoufalstvim, vyčítá si netrpělivost vůči chlapci, klade si otázky: Kde jsem v životě udělala chybu? − A nerozumí.

Přesto cítí: Bůh je tady, Bůh je na naší straně! A to jí dává sílu. Má věřící přítelkyni (dostupnou především telefonicky), která ji podpírá, stojí za ní. Konečně na biblickém příběhu o Lazarově smrti a vzkříšení začíná věřit, začíná chápat, prosí Ježíše Krista o odpuštění. Zanedlouho prožívá osvobození a vnitřní pokoj.

Celý článek najdete v Ethosu 2006, č. 4

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.