Ptej se druhých, jestli vidí něco, co ty jsi nepostřehl. A pak jim naslouchej, i když u toho budeš trpět.(Anthony Hilder)
Moje žena. Nezní to hrozně majetnicky? Třeba jako moje auto, moje aktovka...Moje žena...
Ale ona je moje žena. Ráno se mnou snídá, chodí se mnou, vozím ji v autě.
Moje žena budí děti, stará se o jídlo i v neděli je vedle mne.
A večer leží vedle mne v posteli. Je tam, když usínám, a je tam, i když se ráno probouzím.
Každé ráno, každý večer. Už mnoho dní, měsíců, let.
Celý článek najdete v Ethosu 1998/1
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!