Na co se v životě zaměřit?

Dnešní doba je typická tím, že si lidé mohou v životě dělat, co chtějí (narozdíl od jiných dob nebo jiných zemí). Ale kolikrát nevědí, co si z tolika možností vybrat. Jakmile se pro něco rozhodnou, hned mají pocit, že si tím zavírají jiné možnosti. Jejich život pak vypadá tak, že nic nedělají naplno. Nechávají si zadní vrátka: Co kdyby si to rozmysleli a někdy chtěli dělat něco jiného. To platí o výběru školy, zaměstnání, bydlení, ale i partnera nebo hodnot, kterým budu věřit.

A tak věcí děláme napůl a pořád se ohlížíme kolem sebe, jestli na nás někde nečíhá šance na něco lepšího. A při pohledu z dronu je naše cesta hodně klikatá.

Zdá se mi, že lidé se dnes dlouho připravují na život. Chodí do školy, cestují, navazují různé vztahy, zkoušejí různá zaměstnání, různé životní styly − a nakonec si neumí vybrat. Nebo se zdráhají si vybrat, zdráhají se pro něco rozhodnout, aby si tím nezavřeli jiné možnosti.

Ale v hloubi duše chtějí lidé odedávna jít rovnou cestou. Ne klikatou, ne něco obcházet, ne se v životě vracet a vlastně cestu hledat. No, ruku na srdce: víme, kam chceme jít, co vlastně chceme v životě dělat?

Není to nový problém. Když čtu biblické Žalmy, vidím, jak jejich autoři volali k Bohu, aby jim ukázal cestu, aby je po ní vedl. Tehdy měli k Bohu asi větší důvěru, prosili Boha, aby jim jejich cestu vybral a vedl po ní. Záleželo jim jen na tom, aby to byla cesta rovná. Dnes spíš klademe důraz na to, že si chceme vybrat sami.

Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách.

Žalm 25,4

Tehdy lidem záleželo na tom, aby šli rovně bez ohledu na nepřátelské útoky, na to, že druzí jdou křivolakými cestami. Chtěli jít přímo, tedy poctivě a zároveň bez zpáteček a životních chyb. Dokážeme i my svěřit svou cestu Bohu, spolehnout se na něho a jít, jak nás vede? I když si tím znemožníme jiné alternativy!

Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.

Žalm 37,4-5

Jan Vopalecký, květen 2019