Věděli, že vstal z mrtvých!
Židovská vrchnost věděla, že Kristus vstal z mrtvých, ale zakázala o tom mluvit. V sobotu dopoledne − proti všem zvyklostem − šli velekněží a farizeové za Pilátem s žádostí, aby k Ježíšovu hrobu postavil stráž. Pilát jim vyhověl.
Ti strážní tedy museli vidět, jak Ježíš vstal z mrtvých, nemyslíte? Bible to popisuje tak, že strážní hlídali, jestli se neblíží učedníci, kteří by z hrobu chtěli ukrást Ježíšovo tělo.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Ale za rozbřesku se stalo něco jiného: U hrobu se zablesklo, objevil se anděl, odvalil kámen od hrobu a posadil se na něm. Nějaká římská pečeť ho nezajímala.
Za chvíli přichází ženy, první byla zřejmě Marie z Magdaly (Mk 16,9), po chvíli přišly další. Anděl je oslovil a říká jim: „Ježíš vstal z mrtvých, pojďte se podívat, že místo, kam ho mrtvého položili, je prázdné.“
Interní informace
Strážní se vytratili a celí vyděšení šli velekněžím oznámit, co se stalo (Mt 28,11). Co jim asi řekli? Odhaduji: „Všechno jsme hlídali, ale teď nad ránem se objevil anděl, odvalil od hrobu kámen a posadil se na něm. A hrob je prázdný! − Ten Ježíš asi fakt vstal z mrtvých!“
Víte, co by jim řekli normální lidé: „A chytli jste ho?“ nebo „Kde je?“ − Tedy Ježíš.
Zdá se, že ti strážní ho vůbec neviděli. Možná prošel Ježíš přivaleným kamenem podobně jako později dveřmi, možná jenom prošel kolem a strážní si ho nevšimli... Nevím, jak to ve skutečnosti bylo.
Ale je zajímavé, jak velekněží a židovští starší zareagovali: Dali strážným spoustu peněz, aby lhali a říkali, že ho učedníci ukradli. Ale přitom sami věděli, že Ježíš vstal z mrtvých!
Nikdy nepopřeli, že vstal z mrtvých
Tomu odpovídá i jejich jednání později, jak to popisují Skutky apoštolů. Petr a apoštolové nadšeně všude prohlašovali, že Ježíš byl zabit a vstal z mrtvých. Židovští starší a velekněží nikde otevřeně netvrdí, že Ježíš nevstal z mrtvých. Pouze se vždy příšerně rozzuřili a křičeli: „Nemluvte o tom! Vůbec ho nepřipomínejte!“ (Skutky 4,18 a 5,28.40).
Podobné je to i dnes. Lidé tuší pravdu, ale nechtějí ji slyšet. Ale na nás je, abychom podobně jako Petr odpověděli: „My nemůžeme mlčet o tom, co jsme viděli a slyšeli!“ (Skutky 4,20)
Pokud jsme zažili Ježíšovo odpuštění, jeho lásku a každodenní doteky, pak o něm nemůžeme mlčet, i kdyby nám za to někdo platil.
Jan Vopalecký, březen 2024
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
