Podobat se Kristu − jako David

David byl v mládí obyčejný kluk, později se stal králem. Svým charakterem i způsobem jednání v mnoha směrech připomínal Ježíše − říká se, že byl jeho předobrazem. Když budeme oba, Davida a Ježíše, porovnávat, pomůže nám to vidět v novém světle jak Davida, tak Ježíše a z jejich společných znaků si máme co brát jako příklad i pro sebe. Tak jdeme na to?

1. Statečnost

O Davidovi se vědělo, že je statečný (1. Samuelova 16,18). Nebál se, možná je lépe říct, že uměl překonat strach, nepodlehl mu a bojoval i proti přesile, napřed se rval se lvem a medvědem, později vyrazil proti Goliáši (1. Samuelova 17). David to nevzdal, i když ho druzí odrazovali, i když se mohlo zdát, že to má předem prohrané. Statečný David si to nepřipustil – věděl, že Hospodin je s ním, že je to Hospodinův boj. Šel bojovat proto, že Goliáš se Bohu posmíval, a to on tak nenechal!

Stejně tak věděl Ježíš, že vede „Hospodinův boj“. Evangelia často zdůrazňují, že Ježíš si byl vědom, že ho sem Bůh poslal splnit zvláštní misi – aby svou smrtí zachránil lidi. Jeho statečnost je patrná z toho, že šel do boje, i když to mohl vzdát (viz modlitba v Getsemane). Statečně šel do boje, ve kterém utrpí velmi těžké rány (dokonce zemře), ale nakonec dobyl sobě i nám slavné vítězství – za naše hříchy bylo zaplaceno a on byl vzkříšen!

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Ptám se: „Je náš život Hospodinův boj?“ Pokud ano, pak zdrojem naší statečnosti je Boží čest! Nebo si bojujeme sami za sebe? Pak musíme statečnost dolovat sami ze sebe. David i Pán Ježíš vedli Hospodinův boj. Díky tomuto vědomí byli stateční a také dosáhli vítězství.

2. Hospodin byl s ním

O Davidovi je to několikrát výslovně napsáno (1. Samuelova 18,12.14; 2. Samuelova 5,12; 1. Paralipomenon 11,9). Stejně tak je to vidět na životě Pána Ježíše (Jan 8,29; 16,32). David by nebyl schopen porazit Goliáše, kdyby s ním nebyl Bůh. Stejně tak Ježíš nežil ani jeden den bez toho, že by věděl, že Bůh je s ním − každé ráno, někdy i celou noc se s Bohem „radil“ (modlil se).

Co my? Netroufáme si kolikrát jít sami, bez ujištění, že Bůh jde s námi a bude s námi. Život vypadá úplně jinak, když víme, že Bůh je s námi, než když jdeme sami! To naše „Bůh je s ním“ můžeme i my prožívat práci, v rodině, ve sporech, v těžkostech, v nemoci – zde je dobrý příklad také Josef, na kterém všichni brzy poznali, že Bůh je s ním (Genesis 39,3.21)

3. Pastýř

David znal pastýřský život, nároky na pastýře, ale také rozuměl ovcím. Sám se identifikoval spíš jako ovce. V Žalmu 23 si lebedí, že nebude mít nedostatek, může odpočívat, má co jíst, má co pít, nezabloudí, protože ho pastýř vede, má vnitřní klid a nebojí se, má prostřený stůl a pokojný výhled do budoucnosti. Tohle potřebují ovce, aby se jim dařilo. My lidé to potřebujeme také.

Pán Ježíš se identifikuje jako pastýř (Jan 10). Ovce ho znají, jdou za ním a kdyby bylo třeba, je ochoten je v noci hledat, dokud je nenajde. A kdyby přišel vlk, bude je chránit a dokonce za ně položí život.

Budeme z toho mít užitek, když si vezmeme příklad z Davida a budeme jako jedna z Ježíšových ovcí. To, co David popisuje ve 23. žalmu, dává člověku ohromnou vnitřní sílu, vyrovnanost a stabilitu, což může poznat jen ten, kdo je ukotven v Bohu.

4. Ochránce pohrdaných a utišťovaných

David i Ježíš poznali lidskou nenávist. Přestože David v boji za svůj národ kolikrát riskoval život, tehdejší král Saul to nedocenil, ale spíš měl z Davida strach, aby mu nevzal královský trůn. K prchajícímu Davidovi se shromažďovali nešťastní lidé − utlačovaní, stíhaní věřitelem a takoví, jejichž život byl plný hořkosti (1. Samuelova 22,1-3). David jim neuměl pomoct, nezaplatil jejich dluhy, neměl pro ně řešení! Ale oni u něho přesto zůstali! Proč? Protože se u něho cítili v bezpečí. Cítili, že se jich zastane, že se jim u něho dostane porozumění a že je věřitelům nevydá, že jim neublíží. Jednal podle zákona: „Nevydáš otroka jeho pánu, když se k tobě před svým pánem uchýlil.“ (5. Mojžíšova 23,16). A oni byli ochotni s ním jít bojovat, unavit se, nasadit život! Věděli, že investovat život do Davida, stojí za to.

Za Pánem Ježíšem se také táhla různá pochybná individua − hříšníci, pohrdaní lidé, prostitutky a patřili sem i celníci (sice bohatí, ale lidmi opovrhovaní) a mnoho jiných. Pánu Ježíši jich bylo líto, viděl, jak jsou vysílení, utrápení, rozptýlení, bez pastýře (Marek 6,34). On se jich ujal, i přes vlastní únavu jim věnoval čas, povídal si s nimi − řekl bych, že z nadhledu řešil jejich problémy.

Kolem nás je dnes mnoho lidí, kteří potřebují pomoc. Jen počítejte na ulici, ve škole, v práci nebo ve sboru lidi, kterým se ve tváři neodráží únava, nuda, zklamání... Ti všichni potřebují pomoc. Jakou? Jakou pomoc jim poskytoval Ježíš? − Učil je mnoha věcem. Potřebují potěšení, slovo porozumění a také Boží pravdu, která nemusí být vždy příjemná, ale léčí, nasycuje a dává naději. Proto potřebujeme napřed sami čerpat od Boha − především z Bible a také osobním životem s Bohem (který může obsahovat i těžké zkoušky, viz David). Až uvidíš někoho utrápeného, dej se s ním do řeči a poskytni mu bezpečí, tvoji modlitbu a od Boha naději.