Citát z Bible:
Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti.
Jk 1,3 E
(Další citáty)
Doporučujeme články
Muž mezi dvěma ženami
Snacha a tchyně . .
Výchova a fyzické tresty
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Dítě nechce chodit do školy − bojí se
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena jako bohyně
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Manželská nevěra − existuje ještě šance?
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Děti chodí pomalu a u všeho se zdržují
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Kdyby žena věděla, co muž prožívá
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
K čemu je táta? − 1. část
Táto, děti potřebují tvůj čas, zájem, ujištění i tvé prohry. Nasávají tě všemi smysly. Jsi pro ně pevný bod, ať jsi jakýkoliv. Pak budou v dospělosti pevné.
Jak poznat skrytou bolest?
Například podle necitlivosti. Když člověk několikrát prožije stejnou bolest, vytvoří si obranu, aby bolest necítil, výsledkem jsou necitliví lidé − vůči bolesti vlastní i druhých a může to být necitlivost i v jiných oblastech života; to způsobuje, že kolem nás je mnoho „tvrdých“ lidí, nejen mužů, ale i žen, kteří nemají cit, necítí bolest − ale ani radost.
Jindy se skrytá bolest může projevovat jako sklon k neustálým útokům na druhé lidi, jindy je skryta v extrémní plachosti, někdy v cynickém postoji k životu. Bolest se může skrývat také za alkoholismem, narkománii, workoholismem, ale dotyčný si myslí, že je normální − má přitom o sobě falešné mínění, je ve skutečnosti úplně jiný − a neví to. Když mu naznačíme, že má v sobě asi nevyřešené bolesti, bude se všemožně bránit.
Bolest, nehojené zranění na duši, může mít za následek, že se člověk (podvědomě) brání proti bolesti různými reakcemi, které jsou hříšné. Opakovaný hřích, hříšný postoj, je tedy dalším způsobem, jak se projevuje neléčená bolest a vnitřní zranění. Přestože je skrytá, utajená, najde si v našem životě cestu ven, a to většinou způsobem, který nám znesnadňuje, otravuje život, ale také vztahy. Neléčená bolest nás často činí neschopnými prakticky prožívat to, co jsme do svého života přijali vírou. Okrádá nás o radost, ze svobodného a naplněného života, jaký nám nabízí Bůh.
Když si zadřete třísku a necítíte bolest, tříska tam zůstane, začne hnisat − a pak je léčení dlouhodobé, náročné − je dobře, že člověk může cítit bolest.
Jistě, bolest je nepříjemná − vyhýbáme se jí všemi možnými způsoby, jen abychom nemuseli udělat to, co je třeba: vzít jehlu a třísku zpřístupnit a - možná i bolestně − vytáhnout.
Ta bolest tam nesmí zůstat! Ona křiví obličej, nasazuje masku, nejsme tím, kým skutečně jsme, nejsme takoví, jak nás Bůh stvořil, jaké dary nám při obrácení dal, dostáváme se do svěrací kazajky, neschopní sloužit, žít, opravdově se radovat. Jako bychom měli na sobě skafandr.
Jak poznáme člověka se skafandrem? − Vlastně stačí jen plynová maska: hmuhuhu − není mu rozumět; místo rukou má jen jakési kleštiny − neschopen cokoli kloudného, zvlášť ne jemného dělat − snad jen někoho sevřít do kleštin. Nemůže chodit, je brzy vyčerpaný. Nevyřešená bolest činí člověka duchovně impotentním.
Aby člověk mohl žít, jak Bůh chce, aby vůbec žil, musí skafandr necitlivosti ze sebe svléct! Je zvláštní, že si málokdo uvědomuje, že má na sobě skafandr! Abychom předešli povrchnímu mávnutí ruky s tím, že se nás to netýká, že já skafandr nemám, nabízíme několik příběhů...
Žijeme v prostředí, kdy v sobě i kolem sebe vnímáme lidi, kteří se trmácejí pod břemeny různých bolestí. Kdo z nás ještě necítil bolest? Jak nám přitom bylo? − Velice jsme uvítali, když se našel někdo, kdo by ji nesl s námi. Co s ní? Jsme odsouzeni žít s bolestí nadosmrti?
Ne, existuje příležitost. Je tu někdo, kdo čeká, až si bolest v sobě uvědomíme, až si ji sami sobě přiznáme a prožijeme její hrůzu − teprve potom jsme schopni přijmout nabízenou pomocnou ruku.
Tím „Někdo“ je Ježíš Kristus. Chodil tady po zemi − abychom viděli, že rozumí, cítí s naší bolestí, že cítí, jak nám je, když nás druzí nechápou. Přišel sem v lidském těle, abychom my pochopili, že má soucit, že našim bolestem rozumí (Židům 4,15). Rozuměl neštastné ženě v Samaří (Jan 4), rozuměl bolesti a hoři člověka, který necelých čtyřicet let ležel u rybníka Bethesdy, pláče nad mrtvým Lazarem i nad zemřelým synem vdovy a má soucit (byť dává najevo, že s jejím činem nesouhlasí) se ženou, která se dopustila cizoložství.
Přišel proto, aby naše bolesti nesl, aby za ně zemřel, a nás vysvobodil. Pán Ježíš je ten, kdo s námi cítí. My to můžeme vědět! − To je však jen první bod. Pán Ježíš tu bolest také vzal na sebe. Jeho to bolí, když nás něco bolí.
Když Ježíš bojuje v Getsemane, pije kalich bolesti, kalich, do kterého byly smíchány všechny naše bolesti, trápení, omezení, hříchy, viny, to, co už nejde vyřešit, co bolí a na co se snad nadosmrti nedá zapomenout! A také nesl své bolesti z útěku blízkých, z neporozumění milovaného národa, k tomu navíc prožíval nesmírné fyzické bolesti... Kristus nesl naše bolesti, rozumí nám a je schopen nám pomoci.
Balvany bolesti
Super kluk, se kterým se nedá vydržet
Jak v manželství uzdravit sex?
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Skrytá bolest způsobuje, že jsme tvrdí, necitliví lidé, se sklonem k útokům na druhé lidi a plni hříšných reakcí.
Kristus nesl naše bolesti, rozumí nám a je schopen nám pomoci.