Úcta k Bibli

Rád bych nás povzbudil k úctě vůči Bibli.

V mnoha věcech jsme uvěřili, že Bible se nedá brát až tak moc vážně − nebereme ji vážně.
Nebereme úplně vážně ty, kdo ve všech situacích, ve všech otázkách otevírají Bibli nebo si připomenou nějaký verš − My k tomu známe několik vtipů, několik přemrštěných situací − a tak to vůbec neděláme, abychom nepůsobili směšně, aby nám to někdo nevytkl. − prostě Bibli nebereme vážně.
Důsledek: Bibli si nepřipomínáme, neotvíráme ji, nehledáme v ní odpovědi − pak nemáme žádné zkušenosti − ani s Biblí ani s Božím vedením a náš život se od Bible stále více vzdaluje.

Co s tím?

Několik dobrých způsobů:

(Uvést jako osobní pozitivní dobré příklady.)

- pravidelné, pokud možno denní osobní čtení Bible. (ne jen když mám připravovat kázání)

- mít rodinný oltář

- učit se verše zpaměti

- číst Bibli celou, nejen oblíbené části

- používat biblické verše, myšlenky v praxi, v běžných situacích − aspoň v rodině, ve sboru, na staršovstvu..., příklady: „nebrat Boží jméno nadarmo“, „Někdo musí zůstat u břemen“ (1S 30), „Rádi dáme!“ (Sd 8,23)

Biblické studium je pro každého bratra! Není jen pro některé zvlášť schopné. A největším přínosem je společné studium Písma.

Věnovat pozornost i hlubším biblickým výkladům = základní principy, i když nevím, jak je bezprostředně aplikovat − např. „umřít hříchu“ − Biblický přístup, filozofie je úplně jiná, než lidská snaha se polepšovat.

- každý starší by měl vyučovat nějakou biblickou skupinku/sbor, biblické hodiny

- biblické výkladu textu − to předpokládá se tím textem zabývat − a akceptovat i nepříjemné, nové pravdy. − nejen nést aktuální téma − je třeba mít celkový biblický základ, přehled, základy biblického myšlení.

Bible je svatá kniha, je to to, co nám Bůh chce říct.

A Bůh chce mluvit víc − jen my nejsme vždy připraveni, ochotni naslouchat.