menu

Čtení pro rodinu


 Knihy

 Blogy

 Mezilidské vztahy

 Sexualita

 Manželství

 Ženy

 Chlapi

 Výchova

 Zdraví

 Aktuální dění

 Život a hodnoty

 Duchovní život

 Pro děti

 O nás

 Archiv článků


------

Citát z Bible:

Ale Pán je věrný; on vás posílí a ochrání od zlého.

2Ts 3,3 E

------

Zanedbané děti

Ellen Nieswiodek-Martinová


Šimon stojí bez dechu před ledničkou: „Pořád ještě plná!“ žasne sedmiletý chlapec. Před třemi dny ho sociální pracovnice odvedla do nouzové náhradní rodiny, kde toho prožil tolik, co dosud neznal: pravidelné jídlo, pořád nablízku někdo, kdo se mu věnuje a stará se o něho. Každý den se obléká do čistého a spát chodí vždy ve stejnou dobu.
Šimon si za svého krátkého dětství užil hladu, zanedbání i zneužívání – ve vlastní rodině. Jeho vývoj byl ohrožen, proto ho úřady rodičům odebraly a napřed jej předaly do náhradní rodiny. V Šimonově případě zasáhla sociální pracovnice včas. Jiné případy známe jen jako „Případ X nebo Případ Y“.
Mezinárodní organizace Dětský fond OSN – UNICEF odhaduje, že v Německu žije asi 200 000 dětí v naprosto zanedbaném stavu. To neznamená jen, že nedostanou najíst a nikdo se o ně nestará, ale také že jsou duševně zanedbávané. Jsou bez dohledu, přenechané vlivu médií. Tento jev se táhne všemi společenskými vrstvami.
Každé šesté dítě z patnácti milionů nezletilých v Německu žije z dávek. A jejich počet stoupá. V roce 2004 žilo 965 000 dětí ze sociální pomoci, v roce 2007 je to už přes 1,5 milionů. Chudoba jde pro mnoho dětí ruku v ruce se zanedbaností. Předseda německého svazu na ochranu dětí odhaduje, že 99 procent všech zanedbaných chlapců a děvčat žije v chudých rodinách. Hella Friedrichová, spolupracovnice křesťanské pomoci mládeži v německé Kamenici (Chemnitz) to vidí v souvislostech takto: „Rodiče, kteří jsou celé roky bez práce, postrádájí něco, co by je motivovalo, nemají už ani energii. Mají tolik starostí s vlastními problémy, že se svými silami nestačí na výchovu a péči o děti.“ Přitom i přes nepatrné rodinné příjmy má mnoho dětí ve svém pokoji vlastní televizi – a rodiče jsou rádi, že jim děti dají pokoj.
Šimon se musel se svým nevlastním otcem dívat na filmy s dětskou pornografií. Otčím mu chtěl ukázat, že je „normální“, když děti mají sex s dospělými. Čtyři roky Šimona zneužíval. Když se chlapec dostal do náhradní rodiny, projevily se závažné poruchy, kterých si matka v nové rodině všimla. Teprve podle příznaků a způsobů chování se terapeutka zorientovala, co se vlastně dělo. Šimon o těchto věcech nemluvil. Matka v rodině, kam se dostal, to vysvětluje takto:
„Traumatizované děti nikdy nemluví o zneužívání, to jim pachatel dostatečně vštípil. Pláčou tiše, odvykly si křičet.“
Šimonova vlastní matka je alkoholička, zneužívání si nevšimla. Dítě je pachateli takřka vždy vydáno bez možnosti se jakkoli bránit, nemá příbuzné ani kamarády, kterým by se mohlo svěřit. „V takových rodinách zůstávají děti ponechány samy sobě, žijí v jakémsi paralelním světě, málokdy vycházejí z bytu. Když jsou starší, jsou pro ně určující média a přátelé – a také jsou jim příkladem,“ vysvětluje sociální pracovnice Uta Bastingová, která dvacet let pracuje v zařízení pro nezletilé rodiče. Podle jejího názoru zkušený odborník brzy pozná, kdy rodiče, zejména matka, není schopna se o dítě emocionálně a prakticky postarat. „Většina žen ještě zvládne kojence, jakmile však dítě začíná lozit nebo chodit, problémy začínají.“
Tato pracovnice zná případ patnáctileté dívky, která se naučila dobře o dítě starat, ale zná také dvacetiletou ženu, které se ulehčilo, když sociální pracovníci odvedli dítě do náhradní rodiny. „Záleží na schopnosti ženy udržet vztah a na tom, jaké osobní emocionální zdroje si sama přináší,“ vysvětluje. „Kdo vyrostl v rodině bez jakékoliv struktury, nemá žádné vzory, jen deficity. Tyto prázdné prostory dnes zaplňují média.“ V zařízení pro ženy je místnost s počítači, kde klientky často chatují, některé tak také hledají nového partnera. Řada z nich sní o stabilním vztahu.“
Velkou výhodou je, pokud pracovníci sociální péče reagují rychle. Zpravodajství v médiích a veřejný tlak přispívají k tomu, že se děti rychleji dostanou pod nějaký dohled. Avšak „jednotlivé případy jsou dnes daleko tvrdší než třeba před 20 lety. Především se daleko více jedná o psychické poruchy než dříve.“
Podle údajů komory psychoterapeutů v Berlíně je 18 procent dospělých psychicky poznamenaných. Každé desáté dítě má psychickou poruchu, kterou je třeba léčit. Stavy strachu, fóbie a poruchy sociálního chování jsou nejčastější diagnózy. Pokud jde o příčiny, v tom si dětští lékaři a psychiatři nejsou jisti. Jakou souvislost má sociální situace dětí a mediální konzum na jejich duši, to je teprve předmětem zkoumání.
Výchova k zacházení s médii v rodinách s nižším vzděláním vlastně neprobíhá. Právě naopak. Sociální pedagog Thomas Ruth v poslední době pozoruje jiný extrém: Při návštěvách doma v rodinách sedí všichni u televize – a na obrazovce běží film nabitý sexuálními scénami. A hledí na to i ti nejmenší v rodině. „Napřed jsme si mysleli, že to je okrajový fenomén, ale vyskytuje se stále víc,“ říká vedoucí pomocné sítě v Essenu.

Dospělí staví děti před obsah, na který jsou ještě příliš malé a kterému jednak nerozumí a jednak ho nejsou schopné zpracovat. Do jisté míry tomu rodiče sami nerozumí a částečně je jim to jedno. Pastor Kai-Uwe Lindloff, vedoucí „Archy“, křesťanské vesničky pro děti a mládež v Berlíně k tomu říká: Děti dnes žijí v nepřirozeně „slepených“ domácnostech. Otec dětí je většinou už dávno pryč, matka má sama co dělat se střídajícími se partnery. Nikdo se nezabývá tím, co potřebují děti.“
Lindloff toho zažil už mnoho. Do „Archy“ přichází denně až 200 dětí ze sociálně slabých rodin.
„Děti v těchto filmech nevidí žádnou něhu, lásku ani polibky,“ říká Lindloff. Nenaučí se, že sexualita a láska patří k sobě. Předškolní a školní děti považují televizi za realitu; věří, že to, co vidí, je skutečné. Pro ně je pornografie správný život. Jsou přesvědčené, že to tak musí být. I když to bolí.

Teenageři se tématem sexuality zabývají odjakživa. Získávají informace v televizi, z časopisů, z internetu. Ale média to se sexuální osvětou přehánějí. Erotické scény, které se na obrazovce ještě před deseti lety objevovaly až pozdě v noci, se dnes vysílají během odpoledního programu. A na internetu nemá zvědavost mladistvých žádné nepřekonatelné hranice. Programy na ochranu před nevhodnými stránkami se dají relativně snadno obejít. Zvlášť chlapci se rychle naučí, kde na internetu najít volnou pornografii.
Šestnáctiletý Malcolm v jednom dokumentu BBC popisuje:
„Kamarádi mě přemluvili, abych se na jeden takový film podíval. Na začátku se mi to, co jsem tam viděl, zdálo zvláštní, ale pak jsem sám začal vyhledávat odkazy na stránky se sexem.“ Dlouhou dobu si jeho maminka nevšimla, čím se její syn nově zabývá. Malcolm s tím vždycky počkal, až všichni v rodině budou spát. Stal se na pornovideu závislým. Denně u něho trávil čtyři až pět hodin. „Když s tím člověk jednou začne, chce pořád víc a víc,“ říká.
Anonymita, jednoduché vyhledávání a stálá dostupnost způsobily, že internet je hlavním médiem, kde se šíří pornografie. Podle amerických statistik jsou pornografické stránky na internetu nejnavštěvovanější. Každý třetí mladistvý ve věku 12 až 16 let už nějakou takovou stránku navštívil.
To neplatí jen pro Německo, i když Němci s obratem asi 800 milionů euro představují druhý největší trh s pornografií.
Nekontrolovaný konzum médií je stále více vnímán jako příčina i problém zároveň: Mladí lidé surfují bez dohledu rodičů na vlastním počítači. Děti se ještě i po 22. hodině dívají na televizi, protože ji stejně mají ve svém pokoji. Stále jsou tam i filmy, které nejsou určeny pro děti do 16 let. Z toho, co vidí na obrazovce si sami dělají vlastní závěry.
Třináctiletá Nikola měla pohlavní styk už se dvěma třicetiletými muži. Své osmileté kamarádce v dopise podrobně popisovala různé sexuální praktiky. Když s ní o tom pracovnice organizace pro práci s mládeží mluvila, Nikola jí na to řekla: „To je přece normální. V televizi ukazují, jak se to dělá, všichni to přece dělají.“

V některých kruzích přátel patří společné sledování filmů se sexuální tématikou k normálnímu způsobu, jak spolu tráví čas. Na mobilu jsou dostupné krátké filmy určené pro cestu, když jdete pěšky, „porno to go“. Z toho důvodu pedagogové a politici vyzývají provozovatele a výrobce mobilních telefonů, aby je vybavili takovou technikou, že stahování filmů a obrázků s obsahem nebezpečným pro děti bude automaticky blokováno. Mobily nebo tarify by se tak mohly kupovat a používat jen podle určitých věkových skupin. Avšak takové iniciativy se nedaří rychle uvést do praxe. Protože i provozovatelé sítí vydělávají na sexu – víc než na mladistvých uživatelích mobilů.
Profesor Jakob Pastötter, předseda německé společnosti pro sociálně vědecký sexuální výzkum, pozoruje, že dospívající dříve nebo později skončí u tvrdé pornografie. „Už jedenáctileté děti klikají na takové stránky, a my jsme zděšeni,“ říká. Filmy se rozesílají jako sportovní cvičení nebo zkoušky odvahy. Přitom platí: Čím tvrdší, tím lepší! Znásilňování, sadistické počínání, dětská pornografie, na internetu nemá stud žádné hranice. A kolikrát nestačí se jen dívat. Pak se jde zkoušet, co se vidí ve filmech.
Média udávají, co si konzumenti mají myslet. Platí to zvlášť v tomto případě: sexualita dostává pro ženy řádově novou hodnotu. Jakob Pastötter vysvětluje proč: „Právě sociálně poškozené ženy prožívají méně uznání. Postrádají stabilní vztahy. Bez vzdělání a bez práce prožívají jen málokdy nějaký úspěch. Ale v sexu mohou být úspěšné.“ Pro řadu matek-samoživitelek jsou intimní kontakty jediné světlé zážitky.

Německý ústav pro kontrolu médií (zda neohrožují mládež) vyhodnotil 21 cédéček rapperské skupiny Bushido jako mravně ohrožující a zavedl je na příslušný seznam. Texty jejich písniček jsou ale dostupné na internetu, inkriminované skladby také. Zpěvák o sobě říká: „Částečně je to pro některé teenagery a mladé lidi osvěta.“ Ale on sám považuje vlastní texty za nevhodné pro nezletilé.
Děti se učí z příkladů – i v oblasti sexuality. Stále více dětí vyrůstá s obrázky, které jsou samy o sobě až morbidní a které působí traumata. Nikdo neumí říct, kolik dětí je tímto způsobem traumatizováno, kolik se jich stává otupělými. Zatím neexistují žádné statistiky, žádný dostatečný výzkum na toto téma. Také není jasné, nakolik tyto jevy pronikají jednotlivé společenské vrstvy. Uváděné příklady pocházejí z velkoměst nebo problémových oblastí měst.
Britská sexuální terapeutka Francis Amaleusová vidí v neomezné přístupnosti mladistvých ke tvrdé pornografii tikající časovanou bombu. „Nedokážeme odhadnout, jaké to bude mít důsledky. V každém případě sexualita pro tyto lidi zase klesne na hodnotě.“
Malcolm závislý na pornografii poznal, že se potřebuje léčit. V rozhovorech s terapeutkou vyjádřil: „Pronikne to do mého ducha a zmocní se ho to.“
Kai-Uwe Lindloff mluví v „Arše“ s dětmi také o pornografii. „Děti potřebují prostor, kde se jim dostane vysvětlení a také nápravy. Pokud to nepřichází od rodičů, pak to musí dělat jiní dospělí – ve škole nebo ve volnočasových aktivitách.“ Lindloff vnímá zodpovědnost za rozvoj dospívajících v celé společnosti. „Když zjistíme, že míří nesprávným směrem, pak je třeba z toho vyvodit odvážné závěry.“ V zákazech řešení není: „Zákaz činí dané téma ještě zajímavějším. Dospělí se potřebují naučit s mladými mluvit otevřeně a čestně o tématech jako je sexualita.“ Osvěta a otevřený rozhovor jsou jedinou cestou, jak mladé lidi přivést k tomu, aby takovým věcem nepropadali.

S laskavým svolením převzato od Křesťanského svazu pro média (Christlicher Medinverbund KEP e.V.)

Co mohou dělat rodiče:

• Sexualita ať u vás není tabu. Mluvte s dětmi o sexualitě, i když je to pro vás těžké.
• Mluvte se svými dětmi o obsahu toho, co je v médiích, jaký to má dopad na naše myšlení a chování. Žádný obrázek nebo video se nedotkne naší duše beze stopy a právě u dětí a mladých lidí zanechávají sexuálně zatížené snímky či filmy hluboké rýhy.
• Důvěřovat je dobré, znát pravdu je lepší. Instalujte na počítač program na ochranu dětí. Tyto filtry nejsou sice stoprocentní, ale většinu nevhodných stránek znepřístupní.
• Nabídka erotiky a pornografie má čistě komerční pozadí – to ať si mladí lidé uvědomí.
• Mluvte s nimi o záplavě nabídky a jak s ní zacházet.
Povzbuďte děti, aby se sledováním pořadu takového obsahu ani nezačínaly.
• Doprovázejte děti při jejich aktivitě na internetu.
Děti do deseti let nenechejte nikdy surfovat samotné.
• Informace o filtračním software najdete na stránkách o bezpečnosti. (V češtině jsme nic takového nenašli, pozn. překl.)

V pornofilmech nebo v písničkách rapperů nacházejí jakýsi návod k tomu, aby pořád zkoušeli něco nového. Rappeři jako Frauenartz nebo Bushido zpívají o znásilňování, o bolestech, krvi a násilí. Bushido je známé svými texty plnými pornografie a nepřátelství vůči ženám. Jejich koncerty mají dobrou návštěvnost. Fanynky mají na sobě trička s nápisem „Gang-Bang“. Rodiče nenajdou vysvětlení ve slovníku. Anglické jméno označuje skupinové znásilňování děvčete.
-------------



 Proč je moje dítě jiné?   <= Dále číst =>   Když naše dítě vyčnívá
Jak mluvit s dětmi o sexu

Mark Laaser
Jak mluvit s dětmi o sexu
Samuel, 229Kč

ks


Snad každý měsíc se dozvídáme o zanedbaných nebo zneužívaných dětech. Bez toho, že by si sousedé nebo veřejnost nečeho všimli, prožívají děti tam, kde jsou „doma“, hlad, utrpení, zneužívání. A nejen to. Mnoho dospívajících mladých lidí zůstává ponecháno sobě a svému osudu, vydáno na pospas vlivu televize a internetu, a tedy mimořádné vlně sexualizace v médiích. Odborníci v tom vidí pro mladou generaci nesmírné nebezpečí.







Děti a mladí lidé jsou vydáni napospas nepředstavitelným scénám – s katastrofálními důsledky.







Stále mladší, stále tvrdší: „Jakmile jednou začneš, pak chceš pořád víc a víc.“