Hledáte spolehlivost?

Příklad spolehlivosti na začátek

Pavel jednou potře­boval někam doručit peníze. Měl v úmyslu je poslat po svém osvěd­čeném spolu­pracov­níkovi Titovi. Pavel mu důvě­řoval! Nepo­chybo­val, že to Titus dobře zvládne a nic z toho neukradne. Ale chtěl, aby tu spoleh­livost viděl nejen Bůh, ale aby byla patrná i lidem. Proto s ním poslal ještě další dva lidi.

O jednom z nich Pavel píše, že svou prací pro evan­gelium si vysloužil uznání a důvěru v mnoha sborech (2. Ko­rint­ským 8,18). Lidé ve sborech ho znali a vybrali ho, aby šel s penězi spolu s Titem. To mě motivuje: Být taky tak spo­leh­livý a mít důvěru druhých lidí, dokonce celých sborů!

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Tomáš Kašpar
Chcete peníze? - Nechoďte do práce
akademieuspechu.cz, běžná cena 233 Kč
Naše sleva: 9 Kč
Vaše cena: 224 Kč

Poctivost a nepoctivost

Spolehliví lidé mají cenu zlata. Bylo to tak v minulosti, platí to i dnes. V dávných dobách, kdy ještě nebyla pošta a banky, se peníze posílaly osobně kurýrem. A někteří z nich nebyli spolehliví − viz třeba Jidáš, který se staral o společnou pokladnu, ale kradl z ní. Pán Ježíš to věděl, asi to věděli i učedníci, ale nechali ho. Proč? Mám za to, že věděli, že jsou vyšší hodnoty než peníze. A jestliže je člověk nespolehlivý, konkrétně jestliže krade, tak se jeho charakter projeví − a třeba nejen tím, že krade. Nakonec se ukázalo, že Jidášův charakter byl prohnilý v mnoha směrech − chamtivost, krádež, zrada − to vše patřilo k arzenálu jeho charakteru.

Nechci vás teď poučovat, že byste neměli krást. To považuji za samo­zřejmé. Já bych vás chtěl nadchnout pro spolehlivost, osvědčenost ve všech oblastech života.

Osvědčený v práci s penězi

Když se pod­ívám, čím chtějí dnes lidé vynik­nout, jakým způsobem se zapsat do paměti druhých, tak jsem při po­hledu na tohoto bratra nadšený. Všichni lidé ho mají za spo­lehlivého. Možná to dnes není hodnota, ale mě to přitahuje: Být spolehlivý a mít ve svém okolí lidi, kteří jsou spo­leh­liví, o kterých se to ví.

Nejen u peněz

Je zvláštní, že lidé ho znali přede­vším na základě toho, jak sloužil evangeliu. Jeho pře­svěd­čenost i přesvěd­čivost v tom, jak vysvět­loval evangelium, jak mluvil o Kristu. To bylo zdrojem jeho důvěry­hodnosti i v zacházení s penězi. Lidé ho znali, že by Krista nezapřel, že by evan­gelium nepře­kroutil. Třeba věděli, že by netole­roval snahu odčinit si své hříchy prací, místo aby spoléhal na Kristovu oběť, byli si jisti, že by křes­ťanovi netole­roval hřích. Nevíme, čím konkrétně oslňoval, Pavel píše jen to, že jeho služba evan­geliu byla zdrojem ocenění a obdivu ve všech sborech.

A dále je zajímavé, že tu není uve­deno jeho jméno. Prostě beze­jmenný, nezištný spoleh­livec. Měl by se čím chlubit, druzí ho chválili, mohl na tom vy­dělat. Jeho současníci ho znali, ale pro nás zůstává v úzadí, beze­jmenný.

Pointa:

Chci vás pozvat k tomu, abychom chtěli vynikat spoleh­livostí a důvě­ryhod­ností, a to i tehdy, když si vás nikdo nevšim­ne, neocení. Ale Bůh neza­pome­ne a ocení, vyzvedne to, čeho si nikdo ne­všim­nul. A jeho ocenění, jeho odměna bude stát za to!

Jan Vopalecký, září 2020

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.(2)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.