Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.
(Bible, Mt 6,24 E)
Sloužit dvěma pánům
Taky jste někdy na roztrhání? Doma i v práci, všude vidím spoustu práce, kterou je třeba udělat, protože jsem ji včera – nebo dokonce už několik dní či týdnů – nestihl udělat.
I kdybych všechno zvládl, určitě se toho během chvilky zase vyrojí tolik, že si to musím napsat, abych něco nezapomněl. Ale i když si to všechno napíšu, mívám problém, co vybrat jako první –
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
- to, co nejvíc spěchá,
- co je nejdůležitější,
- co zvládnu nejrychleji,
- to, co mě baví?
Ale potřebné je všechno…
Podobně když si člověk sedne k televizi s desítkami programů – postupně je všechny projede a vybere si dva tři, které sleduje současně – jen přepíná programy. A když si sednu k počítači, vzpomínám, co že jsem to chtěl dělat? Na který web se podívat? Na který mail reagovat? V kterém chatu pokračovat? Někteří moji známí mají na obrazovce osm oken, šest rozjetých chatů – chtějí mít přehled o všem …
Ježíš říká: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům.“ Dvěma? My se pokoušíme sloužit tolika pánům – všechny ty úkoly a povinnosti jsou pánové, kteří nás honí, nutí, abychom dělali to, co je podle nich důležité, a my se nakonec zmítáme mezi nimi.
Co si takhle vybrat jedno, jeden úkol či povinnost, kterou budu teď dělat. Můžu mít na obrazovce víc oken, ale budu se věnovat jen jednomu a ostatní budou na pozadí. A nebudu se rozptylovat přemýšlením, jestli něco jiného není potřebnější. V jednu chvíli můžu být jen na jednom místě a dělat jen jednu věc. To je způsob, jak postupně zvládnout víc věcí. Někdy možná i najednou.
Ježíš však vyjadřuje: „Můžete sloužit jen jednomu pánovi!“ Někdy si říkám: „To by byla pohoda, mít tak na starost jen jednu věc!“ Ale Ježíši jde právě o tuto „pohodu“ – abychom sloužili pouze jemu a nikomu jinému, ne povinnostem, ne tlaku okolností, nutkáním, prostě jen jemu.
Ale i Bůh nám někdy svěřuje více zodpovědností najednou, dává různé úkoly současně a my se musíme rozhodovat, co si vybereme.
Hm, ale naším pánem mají být ne ty úkoly a zodpovědnosti, ale Bůh, který ví, co je nejdůležitější. Takže při rozhodování, co dělat, nejde o ty povinnosti, ale o mého (jediného) Pána – Boha. Jeho se tedy chci ptát i před záplavou úkolů, co dělat jako první a co počká – a někdy možná se seznamem v ruce.
V praxi to pak znamená, že dělám v pohodě ten jeden úkol, jednu věc, u které jsem pochopil, že ji teď po mně chce můj pán, kterému sloužím, a nemusím se rozptylovat ani zneklidňovat ostatními činnostmi. Co přijde dále, na to se zeptám, až budu hotov.
Jan Vopalecký, asi někdy 2018
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
