Citát z Bible:
Taková je přece Boží vůle, abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí.
1Pt 2,15 E
(Další citáty)
Nikdo konkrétní za to sice nemůže, ale lze sledovat faraonovské trendy − snahu odloudit děti od rodičů. Jak se rodiče mohou bránit, aby jim děti nebyly „ukradeny“?
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Žili v Egyptě, ale nebyli Egypťané. Etnicky, nábožensky ani pracovním zařazením nepatřili k běžným Egypťanům. Byli to Izraelci, kterým Bůh slíbil něco velikého, a měli vyhlídky na to, že jednou z Egypta odejdou, budou uctívat svého Boha a nebudou otročit Egypťanům.
Zatím v tom Egyptě žili a postupně do sebe nasávali egyptské myšlení: přestalo jim vadit, že musí dřít od rána do večera, že nemají žádné radostné vyhlídky nebo nějakou zvláštní životní naději, hlavně že se najedli a měli jakési relativní zázemí.
V tom se podobali mnoha dnešním křesťanům. Ti jsou tak zavaleni prací, běžnými životními věcmi, jako je zaměstnání, rodina a k tomu různé pseudopovinnosti, takže nemají čas ani sílu zvednout hlavu. A přitom v tom všem nevidí smysl. Kdyby je Bůh zavolal, že by jim rád svěřil nějakou roli nebo práci pro Boží království − nemyslitelné. Prostě nemají čas, nemají kapacity, nedokázali by přijmout už nic víc. Egyptské myšlení.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Chlácholíme se, že to nejde jinak. A tak jsme uvázli v tom, abychom si zajistili současnost, nedokážeme se vzdát navyklého pohodlí a zaběhlé zábavy, takže nemáme prostor a kapacitu zvednout hlavu výš, něco třeba i opustit, a přitom důvěřovat, že se Bůh se o nás postará. Tak by však mohl vzniknout prostor, aby nás Bůh vedl výš a dál, než jsme si dosud dokázali představit.
Ty Izraelce bylo třeba nějak dostat pryč z Egypta, aby se z egyptského myšlení vymanili.
Proto je Bůh vytáhl na poušť. Jednak to bylo vysvobození z dřiny a otroctví a jednak to byla příležitost k tomu, aby poznali, jak je ten jejich Bůh úžasný. Naučili se jeho pravidla, dozvěděli, co jejich Bohu dělá radost − a bylo to něco jiného, než co dělalo radost egyptským bohům. Cílem tohoto vysvobození a cesty na poušť bylo také to, aby se naučili Bohu důvěřovat. Mohli se přesvědčit, že se jim vždy včas postará o jídlo, vodu, oblečení, prostě všechno.
Izraelci se však na poušti egyptského myšlení nezbavili. Dokonce i když jim Bůh dal nahlédnout do krásné zaslíbené země, pořád je to táhlo zpátky do Egypta.
Musela vyrůst nová generace, které se podařilo vymanit z egyptského myšlení. Pro ně bylo už od dětství či od narození samozřejmé, že Bůh se stará, považovali za samozřejmé dělat to, co se Bohu líbí. Teprve potom − už osvobozeni od egyptského myšlení − byli připraveni na to, aby přešli do zaslíbené země.
Kdosi poznamenal, že končím smutně, protože všichni umřeli. Neumřeli. Dva přežili: Jozue a Káleb zůstali neposkvrnění egyptským myšlením a do zaslíbené země došli. Pokud je vám líto, že stará generace vymírá, mám pro vás povzbuzení:
1. Mladá generace − oproštěná od egyptského myšlení − přežije a ponese „izraelský“ prapor dále.
2. Ty buď tím Kálebem a Jozuem, kteří došli!
Jan Vopalecký, listopad 2021
Poznáte, kdo má otrockého ducha?
Živý výklad Janova evangelia s textem moderního českého překladu Slovo na cestu. Průvodce životem je určen těm, ...
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!