Citát z Bible:
Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.
1J 2,1 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
Táto, děti potřebují tvůj čas, zájem, ujištění i tvé prohry. Nasávají tě všemi smysly. Jsi pro ně pevný bod, ať jsi jakýkoliv. Pak budou v dospělosti pevné.
Nikdo konkrétní za to sice nemůže, ale lze sledovat faraonovské trendy − snahu odloudit děti od rodičů. Jak se rodiče mohou bránit, aby jim děti nebyly „ukradeny“?
Dobrý osobní příklad je silnější magnet, než silná slova. Zvlášť, když je naším vzorem Ježíš. Ale následovat Ježíšův příklad je pořád málo!
Digitální média a jejich nebezpečí, facebook, twitter, kyberšikana, sebevražda Google počítače, televize, šikana
Možná jste si někdy všimli lidí, na kterých je nápadná jedna ze dvou vlastností: otupělost nebo marnost. Zmiňuje se o nich i Bible, popisuje je podrobněji a vysvětluje, kam až to může vést. Podívejme se, o co jde.
Jsou to lidé, kteří otupěli. Jejich srdce se zatvrdilo a mysl zatemnila.1 Ztratili respekt a úctu k Bohu, k lidem i k sobě samým.2
Kdysi možná vnímali, ale už nevnímají. Různé jemné signály potlačovali, přehlušovali a teď už je necítí. Výsledkem je zatvrzelé srdce, a proto je ovládá nevědomost. A přitom je samé trápí, že nevnímají, nevědí něco, o čem jen zdálky tuší, že je podstatné.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
S lidmi to neumí, nevědí, co je to jednat citlivě, neumí se vžít do druhého člověka. Když se sami pokoušejí chovat jako druzí, nedokážou to, jen napodobují a jednají spíš jako slepí. Nemají odhad, co je vhodné, a co ne. Když jim to řeknete, tak se podiví nebo pravděpodobněji rozzlobí. Může jít o obyčejný pozdrav, trapný vtip nebo nějaké gesto. Něco se dá naučit, ale takový člověk vždy jen hádá, je to půl na půl, jestli se svým projevem trefí.
A když někdy vidí, že něco nevnímají, tak jsou z toho bezradní, zoufalí, že jim to nikdo neřekl.
Bible dále říká, že se utápějí v marnosti. Nic z toho, co dělají a o čem přemýšlejí, pro ně nemá smysl. Spoustu věcí v životě snad začnou dělat, ale zanedlouho ztratí motivaci, nevidí smysl. Mají pocit zbytečnosti, bezcílnosti. Nic pro ně nemá hodnotu.
Bible říká, že takhle žijí národy, které neznají Boha: Přemýšlejí, ale nikam to nevede. Všechno, co vymyslí, je marnost. To proto, že jejich myšlení je zatemněné. Jejich přemýšlením se táhne šero, nejistota, tma. Nemají Boží život.
Zdaleka nejsou hloupí! Naopak mohou být velmi inteligentní, bystří. Jen jsou prostě necitliví. Není to problémy hlavy, ale zatvrzelého srdce.
Teď už víme, proč jsou někteří lidé zlí. Ale i my „dobří“ se musíme podívat sami na sebe, jestli jsme dost vnímaví. Stává se mi, že něco řeknu a ten druhý se zarazí − a v tom mi to dojde: „Aha, to jsem přehnal!“ Zranil jsem ho. Je docela možné, že si v rodině takto ubližujeme, protože nemáme cit pro to, co druhého může zranit. Shrnuji: Ta citlivost se týká i nás „dobrých“ lidí!
Naopak jiní jsou citliví, zarazí se, zmlknou, možná dokonce rozpláčou, když se jich něco dotkne. Jeden z takových citlivých lidí si mi posteskl: „Proč mě to vždycky tak vezme? Proč mě to tak bolí?“ Je to vnímavý člověk, to co vidí on, má cenu zlata. Postřehne, jak co budou lidé vnímat, rozumí lidské duši, umí se vcítit do zraněných lidí − ale sám trpí tím, že všechno prožívá velmi silně.
Zároveň umí prožívat hlubokou slast z vzájemné úcty, z ocenění, má soucit, dovede člověku porozumět a třeba i pomoci tomu, jehož trápení nikdo nechápe.
Být citlivý je někdy bolestné, ale přece jen stojí za to být schopen vnímat hloubku a krásu. Je tak snadné, aby lidské srdce ztvrdlo. Izraelci na poušti ztratili ze zřetele smysl i cíl: ztratili vědomí, že je Bůh vysvobodil z otroctví, i to, že je vede do zaslíbené země. Ale někteří (Jozue, Káleb) si obojí uchovali!
Pro toho, kdo prožil něco bolestného, je pohodlné nic nevnímat a žít jako tvrďák. Všechno hodí za hlavu, smíří se s necitlivostí a stane se otupělým. Ale bez podnětů, bez vzrušení také žít neumí a přitom je tolik potřebuje, zvlášť lásku, přijetí! A neumí to přijmout, i když mu to někdo projevuje, protože to nevnímá.
Pak se takoví snadno oddají, vlastně „prodají“ bezuzdnosti, neřestem, nečistotě, ať už to má jakoukoli podobu. To je však zdrojem dalších tvrdých a ještě tvrdších ran, které nelze nevnímat...
Nepomůže přestat hřešit a dělat dobro. Hřích a to, když všechno hodíme za hlavu, v nás nadělá větší škody, než aby se napravily tak, že s tím přestaneme.
Získat znovu citlivost znamená hlubší zásah do naší duše. Je nutná lítost, řeknu to otevřené; pokání, přiznání před Bohem a nápravu. To on vrací ztracenou vnímavost. On vyměňuje kamenné srdce za srdce masité.3
Cestou k obnovení citlivosti je dvojí odpuštění. Za prvé potřebujeme vidět svou zatvrzelost a přijmout odpuštění od Boha. To je možné proto, že místo nás potrestal svého Syna Ježíše Krista. Za druhé je jeho odpuštění pak proměňující moc, která nám dává sílu odpustit těm, kdo ubližovali nám (nebo dodnes ubližují).1
Tak je možné získat zdravou citlivost, kdy umíme mít soucit, rozumět duši druhého a zároveň být zdravé odolní proti urážkám a ubližování druhých i proti sebelítosti. Takový byl Kristus, který je naším vzorem.
Zkuste ho napodobovat i svou vnímavostí, to váš život obohatí a zkrašlí.
Jan Vopalecký, prosinec 2020
1 Nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ. Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce. Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci. (Efezským 4,17-19) Zpět do textu
2 Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla. (Římanům 1,21-24) Zpět do textu
3 Dám vám nové srdce a nového ducha dám do vašeho nitra. Odstraním srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité. (Ezechiel 36,26), Zpět do textu
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
V životě jsem se setkal s několika lidmi, o kterých mohu říct, že jsou opravdu zlí. Jde z nich strach, už jen když se na mě podívají. A když promluví, jsou jízliví a já cítím, že by se nezdráhali mi s chutí ublížit nebo bezuzdně provést jakoukoli odpornou nemravnost.
Jsou to lidé, kteří otupěli. Jejich srdce se zatvrdilo a mysl zatemnila.1 Ztratili respekt a úctu k Bohu, k lidem i k sobě samým.2
Kdysi možná vnímali, ale už nevnímají. Různé jemné signály potlačovali, přehlušovali a teď už je necítí. Výsledkem je zatvrzelé srdce, a proto je ovládá nevědomost. A přitom je samé trápí, že nevnímají, nevědí něco, o čem jen zdálky tuší, že je podstatné.
Vztahům s lidmi nerozumí, nevědí, co je to jednat citlivě, neumí se vžít do druhého člověka. Když se sami pokoušejí chovat jako druzí, nedokážou to, jen napodobují a jednají spíš jako slepí. Nemají odhad, co je vhodné, a co ne. Když jim to řeknete, tak se podiví nebo pravděpodobněji rozzlobí. Může jít o obyčejný pozdrav, trapný vtip nebo nějaké gesto. Něco se dá naučit, ale takový člověk vždy jen hádá, je to půl na půl, jestli se svým projevem trefí.
A když někdy vidí, že něco nevnímají, nechápou, tak jsou z toho bezradní, zoufalí, že jim to nikdo neřekl.
Bible dále říká, že se utápějí v marnosti. Nic z toho, co dělají a o čem přemýšlejí, pro ně nemá smysl. Spoustu věcí v životě snad začnou dělat, ale zanedlouho ztratí motivaci, nevidí smysl. Mají pocit zbytečnosti, bezcílnosti. Nic pro ně nemá hodnotu.
Bible říká, že takhle žijí národy, které neznají Boha: Přemýšlejí, ale nikam to nevede. Všechno, co vymyslí, je marnost. To proto, že jejich myšlení je zatemněné. Jejich přemýšlením se táhne šero, nejistota, tma. Nemají Boží život.
Zdaleka nejsou hloupí! Naopak mohou být velmi inteligentní, bystří. Jen jsou prostě necitliví. Není to problémy hlavy, ale zatvrzelého srdce.