Citát z Bible:
Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese.
Ž 16,8 E
(Další citáty)
Doporučujeme články
Výchova a fyzické tresty
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Dítě nechce chodit do školy − bojí se
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena jako bohyně
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Mezi dvěma ženami
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra − existuje ještě šance?
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Děti chodí pomalu a u všeho se zdržují
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Kdyby žena věděla, co muž prožívá
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
Dnes chybí muži a ženy, kteří dokážou pevně stát za pravdou. Nebudu vás přesvědčovat, že se všude kolem lže. A nebudu zakrývat, že lže i mnoho křesťanů, farářů, právníků a dalších, kteří by lhát neměli. Vlastně lhát by neměl nikdo. A nikdy. Já jsem si jako cíl postavil nadchnout vás pro pravdu.
Pravda je totiž zbraň. Bible říká, že při přípravě do boje si máme vzít opasek pravdy. Dnešní sportovci ho používají, aby dosáhli lepších výkonů například při vzpírání nebo ho používají ve fitness centrech. Opasek nám zpevní tělo, zvlášť břišní partie a v určitých okamžicích je velmi důležitý.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Podobně jako opasek nás pravda drží a zpevňuje naši duchovní stabilitu. Náš život je neustálý boj, proto bychom měli mít opasek stále na sobě − pro křesťana je samozřejmostí, že mluví pravdu vždycky. Bez pravdy se nám náš duchovní život rozvolní, začneme chodit jako mátohy se svěšeným břichem, nic neuneseme a jak vypadáme! Možná nás tak lidi nevidí, ale Bůh ano a stane se to naší duchovní realitou.
Rád bych nás povzbudil k tomu, aby pravda byla pro nás samozřejmostí. Vždycky i do detailu. Někdy sepíšu smlouvu, i když to není z právního hlediska nutné a řeším i zdánlivé zbytečnosti. Píšu to jednak pro sebe, abych si po čase mohl připomenout, na čem jsme se dohodli, píšu ji i pro druhou stranu, aby bylo jednoznačné, na čem jsme se dohodli. Papír se možná časem vyhodí, ale zatím jsem vždy na tom druhém viděl, že je rád, když oba víme, na čem jsme.
Vím, že proti nám mohou postavit lháře, očernit nás − ale my víme, co je pravda. Je to zbraň, která obstojí! Jana Křtitele, Jana Husa, nebo Miladu Horákovou sice kvůli pravdě zabili, ale pravda zvítězila. A její vítězství se prokáže nejpozději tehdy, až Bůh otevře své knihy, anály a odposlechy. Proto stojí za to usilovat vždycky o pravdu.
Snažím se učit i děti, že být pravdomluvný je důležitější než třeba peníze. Usiluji o to, abych nelhal, když ze mě chtějí vymámit tajemství. Nic neslibuji, když po mě chtějí, abych slíbil něco, co nemůžu nebo nechci splnit. Věřím, že je možné nelhat tam, kde druzí „lžou milosrdně“, tam, kde by člověk mohl říct něco sám ve svůj neprospěch.
Lidé, kteří jsou známí jako pravdomluvní, požívají velké důvěry a druzí si jich váží, i když třeba nemusí mít velkou publicitu. Biblicky řečeno „mají podpásaná bedra“. Mají svou osobní stabilitu, jistotu, lze se o ně opřít, lze jim věřit. O důvěru stojí dnes politici, nejrůznější weby, dokonce i manipulátoři − ale kdo by jim věřil, když pravda není pro ně hodnotou.
Důvěryhodného člověka není třeba kontrolovat − na tom se ušetří hodně nervů, peněz i ostudy kontrolora − prostě se dá věřit! Člověku, který je známý tím, že mluví pravdu, hned několik lidí z jeho okolí, sousedství a jiných rádo dosvědčí, že je pravdomluvný.
To všechno o pravdě platí, pokud ji doprovází láska. Obojí patří k sobě (Ef 4,15; 2J 3).
Jsou mi příkladem lidé a jejich příběhy, kdy mluvili pravdu i za těžkých okolností. Karel Čapek nechává v knize Hovory s TGM vyprávět prezidenta Masaryka svou zkušenost, když byl roku 1917 v ruském Petrohradě a na náměstí se začalo střílet. Vyplývá z ní jeho ryzí postoj k pravdě:
„...Důstojník mi radil, abych šel do hotelu Metropol. Jdu – přede mnou jde člověk, dá se do běhu a vklouzne do velkých vrat, která mu pootevřeli. Byl to hotel Metropol. Tož já za ním, ale zatím mně zabouchli vrata před nosem. Tluču na ně a volám: „Co to děláte, otevřete!“ – „Jste náš host?“ volal na mě portýr. „Jinak vás nemůžeme pustit, máme obsazeno.“ Nechtěl jsem lhát, tož jsem na něj vykřikl: „Nedělejte hlouposti a pusťte mne!“ On se zarazil a pustil mě dovnitř.“
Věřím, že dnešní společnost, politika, ekonomika i sociální záležitosti by vypadaly jinak, kdybychom − přinejmenším vy a já − vždy mluvili pravdu.
Jan Vopalecký, prosinec 2020
Podobný článek: Lež
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Mistr Jan Hus