Živé mezi mrtvým

Když právě nemám co dělat, tak se dívám na internet. Mám pár stránek, kam se obvykle podívám jako první, pak mrknu na zprávy, zkontroluji maily − a většinou není nikde nic zajímavého. A to je všechno.

Nedávno jsem s novým zaujetím četl Lukáše 24 a zastavila mě slova: „Proč hledáte živého mezi mrtvými.“ Třetí den po Ježíšově ukřižování se několik žen šlo podívat na Ježíšův hrob. Z jejich strany to bylo v pořádku: hledaly mrtvého mezi mrtvými. Ale byly by moc rády, kdyby Ježíš byl živý!

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Jan Vopalecký
Směr je jasný
Ethos, běžná cena 90 Kč
Naše sleva: 13 Kč
Vaše cena: 77 Kč

ks

Když hledám nějaké rozptýlení nebo odpočinek na internetu, připomíná mi to hledání živého mezi mrtvými. Ono se to v životě stává častěji. Neúspěch, zklamání, někdy jen obyčejná únava a my hledáme povzbuzení, řešení problému, odpočinek a přitom víme, že ho hledáme tam, kde ho nenajdeme − „živého mezi mrtvými“.

Ženy u hrobu prožívaly vůči Ježíši nesmírnou úctu, lásku − ale žalostně se mýlily! Věřily v něho, milovaly ho, ale byly nešťastné, protože nevěděly... Nevěděly, že je živý! A navíc nebyly tam, kde měly být − v Galileji, jak jim to Ježíš řekl.

Jak to nakonec dopadlo? Našly Ježíše? − Neřekl bych, že ho našly. To on se najednou objevil a stál naproti nim: „Cestou se s nimi náhle setkal Ježíš“ (Mt 28,9).

S hledáním je to obvykle jinak, než jak si to představujeme. Chodíme, díváme se do všech koutů... modlíme se, čekáme, že nám Bůh odpoví, dá nám nějaký pokyn nebo impuls − a pořád nic. A potom po čase, kdy už jsme to s hledáním vzdali, si najednou uvědomíme: Jé, vždyť Pán Ježíš stojí vedle mě! Ve skutečnosti on hledá nás. My jsme ztracení, nejsme tam, kde bychom měli být. Učedníci i ženy také měly být jinde − v Galileji.

A já si pak jen pomyslím: „Proč jsem hledal živého mezi mrtvými?“

„Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh je a že se odměňuje těm, kdo ho hledají“ (Židům 11,6). Když někdo hledá Boha, není řečeno, že ho najde, ale že se mu Bůh odmění! Já tomu rozumím tak, že to bude něco víc, něco lepšího, než kdybych našel ve sklepě nějakou starou zaprášenou sochu. A něco víc, než kdyby to byla truhlice s penězi nebo poklady po předcích.

Tak mě to vede k tomu, abych Boha hledal. Stále, ať je pátek nebo svátek. A někdy stojí za to se zastavit, zklidnit, pořádně rozhlédnout, jestli nestojí vedle mě. To on Ježíš tak dělává. A vtom zjistím, mi ty moje dávné touhy splnil!

Jan Vopalecký, červenec 2023

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.