Sloužit dvěma pánům? − Jde to?

Taky jste někdy na roztrhání? Doma i v práci, všude vidím spoustu práce, kterou je třeba udělat, protože jsem ji včera – nebo dokonce už několik dní či týdnů – nestihl udělat.

I kdybych všechno zvládl, určitě se toho během chvilky zase vyrojí tolik, že si to musím napsat, abych něco nezapomněl. Ale i když si to všechno napíšu, mívám problém, co vybrat jako první –

• to, co nejvíc spěchá,
• co je nejdůležitější,
• co zvládnu nejrychleji,
• to, co mě baví?

Ale potřebné je všechno…

Podobně když si člověk sedne k televizi s desítkami programů – postupně je všechny projede a vybere si dva tři, které sleduje současně – jen přepíná programy. A když si sednu k počítači, vzpomínám, co že jsem to chtěl dělat? Na který web se podívat? Na který mail reagovat? V kterém chatu pokračovat? Někteří moji známí mají na obrazovce osm oken, šest rozjetých chatů – chtějí mít přehled o všem …

Ježíš říká: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům.“ Dvěma? My se pokoušíme sloužit tolika pánům – všechny ty úkoly a povinnosti jsou pánové, kteří nás honí, nutí, abychom dělali to, co je podle nich důležité, a my se nakonec zmítáme mezi nimi.

Co si takhle vybrat jedno, jeden úkol či povinnost, kterou budu teď dělat. Můžu mít na obrazovce víc oken, ale budu se věnovat jen jednomu a ostatní budou na pozadí. A nebudu se rozptylovat přemýšlením, jestli něco jiného není potřebnější. V jednu chvíli můžu být jen na jednom místě a dělat jen jednu věc. To je způsob, jak postupně zvládnout víc věcí. Někdy možná i najednou.

Ježíš však vyjadřuje: „Můžete sloužit jen jednomu pánovi!“ Někdy si říkám: „To by byla pohoda, mít tak na starost jen jednu věc!“ Ale Ježíši jde právě o tuto „pohodu“ – abychom sloužili pouze jemu a nikomu jinému, ne povinnostem, ne tlaku okolností, nutkáním, prostě jen jemu.

Ale i Bůh nám někdy svěřuje více zodpovědností najednou, dává různé úkoly současně a my se musíme rozhodovat, co si vybereme.

Hm, ale naším pánem mají být ne ty úkoly a zodpovědnosti, ale Bůh, který ví, co je nejdůležitější. Takže při rozhodování, co dělat, nejde o ty povinnosti, ale o mého (jediného) Pána – Boha. Jeho se tedy chci ptát i před záplavou úkolů, co dělat jako první a co počká – a někdy možná se seznamem v ruce.

V praxi to pak znamená, že dělám v pohodě ten jeden úkol, jednu věc, u které jsem pochopil, že ji teď po mně chce můj pán, kterému sloužím, a nemusím se rozptylovat ani zneklidňovat ostatními činnostmi. Co přijde dále, na to se zeptám, až budu hotov.

Jan Vopalecký

Nejlepší pravidla

Máte nějaké životní zásady, kterými se řídíte? Například když se bavíte s učitelem nebo šéfem? Máte zásadu, ...

Obnova lásky

Co s homosexualitou? Autor odhaluje k novou cestu, jak k homosexualitě přistupovat: obnova lásky. Jeho příběh ukazuje ...