Citát z Bible:
Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.
Mt 5,16 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
Táto, děti potřebují tvůj čas, zájem, ujištění i tvé prohry. Nasávají tě všemi smysly. Jsi pro ně pevný bod, ať jsi jakýkoliv. Pak budou v dospělosti pevné.
Nikdo konkrétní za to sice nemůže, ale lze sledovat faraonovské trendy − snahu odloudit děti od rodičů. Jak se rodiče mohou bránit, aby jim děti nebyly „ukradeny“?
Dobrý osobní příklad je silnější magnet, než silná slova. Zvlášť, když je naším vzorem Ježíš. Ale následovat Ježíšův příklad je pořád málo!
Digitální média a jejich nebezpečí, facebook, twitter, kyberšikana, sebevražda Google počítače, televize, šikana
Zdá se, že v naší společnosti se prosazuje velmi nebezpečná myšlenka: Bez otce se dá obejít. Když od rodiny odejde matka, je to katastrofa, ale když odejde otec, je to zlé, ale nějak to přebolí.
Počet domácností, kde muž z různých důvodů chybí, razantně přibývá. Stále více dětí vyrůstá bez otce. Někdo řekl: „Tatamorgána znamená, že je vidět jen málokdy.“
Nad slovní hříčkou bychom se zasmáli, kdyby nebyla k pláči. V mateřských školkách, školách a volnočasových aktivitách je nápadné, že děti jen málokdy doprovází otec. Rodiny, kde je z dospělých v rodině jen matka-samoživitelka, tvoří vysoké procento mezi všemi domácnostmi.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
V jedné knize jsem četl: „Ve skupině chlapců ve věku dvanáct až čtrnáct let vyprávěl jeden chlapec o svém otci, kterého si pamatoval jen jako alkoholika a člověka, který pořád nadává. Normálně jsou tito chlapci stále neklidní a jen sotva dokážou soustředěně naslouchat, ale když se o tomto problému ve škole mluví, nastává naprosté ticho. Jeden po druhém začnou vyprávět o vlastním otci. Řada z nich nemá s otcem už žádný kontakt, protože žije daleko. Pokud se v rodině objeví, zavládnou spory a atmosféra hněvu. Je cítit, jak jsou duše těchto chlapců zraněné a jak touží po dobrém otci.
V dětství je nesmírně důležité mít rodiče, kterým je možné důvěřovat a kteří jsou příkladem. Dnes však vyrůstá mnoho dětí bez tatínka. Hluboko ve svém nitru cítí zranění, hořkost a bolest a kvůli sobectví rodičů zůstávají bezprizorní. Trvalý vztah, nemluvě o stabilním manželství, se staly něčím, co si děti neumí představit, a proto mají strach se na někoho upoutat. Bojí se, že zase prožijí zklamání. Komu mohou důvěřovat? Najde se někdo, kdo je − obrazně řečeno − nenechá stát na dešti?“
Poznamenané děti, zraněné duše a zlomená srdce. Katastrofa netušených rozměrů! Rodiny bez otce vytvářejí společnost bez otců. Ta stojí nad propastí. Stačí krok a lidé se propadají do bezedné prázdnoty.
Rodin bez otců přibývá a současně také razantně roste kriminalita. Mezi obojím existuje souvislost. Výzkumy z věznic nahánějí slzy do očí. Ukazují, že většina trestaných mužů nevyrůstala v dětství ve spořádané rodině.
Otec většinou chyběl úplně. Pokud existoval, často si na syna stěžoval. Chlapci nemají tátu, který si s nimi zahraje fotbal, který by se k dceři choval jako k princezně. Když otec chybí, trhá tím díru v srdci dítěte. Emocionální zranění krvácí a nehojí se. Později se rána možná zacelí a je z ní jizva, ale bolí dál.
Jeden chlapec u našich sousedů, který si chodívá hrát s našimi kluky, odpověděl na otázku, co by si přál k narozeninám: „Přál bych si rodinu, kde je dobře.“
Maminka se může snažit, jak chce, otce dítěti nenahradí. Bůh nedal zbytečně oběma rodičům rámec, ve kterém se dětem fyzicky i psychicky dobře daří. Jestliže chybí jeden z rodičů, chybí něco podstatného.
Výsledkem jsou často psychicky labilní děti, které se nemají o co opřít, mají sklony k agresivitě a jejich život naplňuje hněv. To neznamená, že spořádané rodiny s tím nemají problémy, protože hřích je uhnízděný v srdci každého dítěte.
Ukazuje se, že mezi mnoha faktory, které ovlivňují zdraví a úspěch dětí, má otec rozhodující roli. Jestliže se otec o dítě nestará, je pak pětkrát vyšší pravděpodobnost, že bude žít v chudobě, třikrát vyšší, že nebude prospívat ve škole a dvakrát vyší, že bude mít problémy s chováním, možná kriminalitou, drogami nebo s pokusí o sebevraždu.
Cítí se opuštěné, ponechané světu napospas. To proto, že chybí mužský, silnější element v rodině.
I křesťanští otcové se ocitají v nebezpečí, že si vyberou lehčí cestu a budou si myslet: „Však stačí, že to manželka zvládá dobře.“ Muž možná od rodiny ve skutečnosti neodejde (a naštěstí to ani nemá v úmyslu), ale má tendenci být sice fyzicky přítomný, zato vnitřně mimo. Dává přednost věcem, které pak mají stejné následky, jako kdyby tam vůbec nebyl.
Nebezpečí věřících mužů spočívá − aspoň se domnívám − v tom, že rodina zůstává v žebříčku hierarchii hodnot muže až za službou ve sboru a zaměstnáním, za přesčasy, přípravami na službu, schůzkami staršovstva, pracovními návštěvami a tak bychom mohli ještě dlouho pokračovat.
Měli bychom o tom přemýšlet. Ježíš tě postavil do rodiny, aby ses o ni staral. Jestliže tedy chceš, aby tvé děti šly po dobré, biblické cestě, ujmi se své zodpovědnosti jako otce. Nesvaluj ji na manželku.
V křesťanském domově je muž zároveň domácí kněz. Jeho úlohou je duchovně vést rodinu a učit děti. A nejen to. Otec musí být přítomen dvakrát − fyzicky a emocionálně. Udělejte si čas, abyste s dětmi něco podnikli. Ptejte se jich, jak se jim daří, rozvíjejte svůj cit pro jejich starosti a trápení. Žijte pro ně. Tak se utváří důvěrný vztah mezi vámi a vašimi dětmi. To, že otec je pro děti „postradatelný“, není řešení, raději ať to vůbec nepřichází v úvahu.
Někde jsem viděl obrázek s nadpisem: „Náš táta“. Pod ním byl výčet, který ukazuje, jak si děti představují svého tatínka, když se jich někdo zeptá, jestli je tatínek v rodině pro ně:
Ještě dnes začněte být svým dětem otcem. Přijde čas, kdy na to bude pozdě. Na co čekáte?
Je velký rozdíl, jestliže muž v rodině je, nebo není. Bez ohledu na dnešní společenský trend. Muži jsou pro ženy a děti mimořádně důležití. Není to jen tak, že ženy hledají muže, na které se dá spolehnout!
Thomas Lange,
převzato s laskavým svolením ze švýcarského Ethosu 2022/8.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!