Je táta postradatelný?

Zdá se, že v naší společnosti se prosazuje velmi nebezpečná myšlenka: Bez otce se dá obejít. Když od rodiny odejde matka, je to katastrofa, ale když odejde otec, je to zlé, ale nějak to přebolí.

Počet domácností, kde muž z různých důvodů chybí, razantně přibývá. Stále více dětí vyrůstá bez otce. Někdo řekl: „Tatamorgána znamená, že je vidět jen málokdy.“

Nad slovní hříčkou bychom se zasmáli, kdyby nebyla k pláči. V mateřských školkách, školách a volnočasových aktivitách je nápadné, že děti jen málokdy doprovází otec. Rodiny, kde je z dospělých v rodině jen matka-samoživitelka, tvoří vysoké procento mezi všemi domácnostmi.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

S.Omartianová
Síla manželčiny modlitby
Paulínky, běžná cena 235 Kč
Naše sleva: 7 Kč
Vaše cena: 228 Kč

V jedné knize jsem četl: „Ve skupině chlapců ve věku dvanáct až čtrnáct let vyprávěl jeden chlapec o svém otci, kterého si pamatoval jen jako alkoholika a člověka, který pořád nadává. Normálně jsou tito chlapci stále neklidní a jen sotva dokážou soustředěně naslouchat, ale když se o tomto problému ve škole mluví, nastává naprosté ticho. Jeden po druhém začnou vyprávět o vlastním otci. Řada z nich nemá s otcem už žádný kontakt, protože žije daleko. Pokud se v rodině objeví, zavládnou spory a atmosféra hněvu. Je cítit, jak jsou duše těchto chlapců zraněné a jak touží po dobrém otci.

V dětství je nesmírně důležité mít rodiče, kterým je možné důvěřovat a kteří jsou příkladem. Dnes však vyrůstá mnoho dětí bez tatínka. Hluboko ve svém nitru cítí zranění, hořkost a bolest a kvůli sobectví rodičů zůstávají bezprizorní. Trvalý vztah, nemluvě o stabilním manželství, se staly něčím, co si děti neumí představit, a proto mají strach se na někoho upoutat. Bojí se, že zase prožijí zklamání. Komu mohou důvěřovat? Najde se někdo, kdo je − obrazně řečeno − nenechá stát na dešti?“

Poznamenané děti, zraněné duše a zlomená srdce. Katastrofa netušených rozměrů! Rodiny bez otce vytvářejí společnost bez otců. Ta stojí nad propastí. Stačí krok a lidé se propadají do bezedné prázdnoty.

Cítí se opuštěné

Rodin bez otců přibývá a současně také razantně roste kriminalita. Mezi obojím existuje souvislost. Výzkumy z věznic nahánějí slzy do očí. Ukazují, že většina trestaných mužů nevyrůstala v dětství ve spořádané rodině.

Otec většinou chyběl úplně. Pokud existoval, často si na syna stěžoval. Chlapci nemají tátu, který si s nimi zahraje fotbal, který by se k dceři choval jako k princezně. Když otec chybí, trhá tím díru v srdci dítěte. Emocionální zranění krvácí a nehojí se. Později se rána možná zacelí a je z ní jizva, ale bolí dál.

Jeden chlapec u našich sousedů, který si chodívá hrát s našimi kluky, odpověděl na otázku, co by si přál k narozeninám: „Přál bych si rodinu, kde je dobře.“

Maminka se může snažit, jak chce, otce dítěti nenahradí. Bůh nedal zbytečně oběma rodičům rámec, ve kterém se dětem fyzicky i psychicky dobře daří. Jestliže chybí jeden z rodičů, chybí něco podstatného.

Výsledkem jsou často psychicky labilní děti, které se nemají o co opřít, mají sklony k agresivitě a jejich život naplňuje hněv. To neznamená, že spořádané rodiny s tím nemají problémy, protože hřích je uhnízděný v srdci každého dítěte.

Ukazuje se, že mezi mnoha faktory, které ovlivňují zdraví a úspěch dětí, má otec rozhodující roli. Jestliže se otec o dítě nestará, je pak pětkrát vyšší pravděpodobnost, že bude žít v chudobě, třikrát vyšší, že nebude prospívat ve škole a dvakrát vyší, že bude mít problémy s chováním, možná kriminalitou, drogami nebo s pokusí o sebevraždu.

Cítí se opuštěné, ponechané světu napospas. To proto, že chybí mužský, silnější element v rodině.

Vnitřně nepřítomný

I křesťanští otcové se ocitají v nebezpečí, že si vyberou lehčí cestu a budou si myslet: „Však stačí, že to manželka zvládá dobře.“ Muž možná od rodiny ve skutečnosti neodejde (a naštěstí to ani nemá v úmyslu), ale má tendenci být sice fyzicky přítomný, zato vnitřně mimo. Dává přednost věcem, které pak mají stejné následky, jako kdyby tam vůbec nebyl.

Nebezpečí věřících mužů spočívá − aspoň se domnívám − v tom, že rodina zůstává v žebříčku hierarchii hodnot muže až za službou ve sboru a zaměstnáním, za přesčasy, přípravami na službu, schůzkami staršovstva, pracovními návštěvami a tak bychom mohli ještě dlouho pokračovat.

Měli bychom o tom přemýšlet. Ježíš tě postavil do rodiny, aby ses o ni staral. Jestliže tedy chceš, aby tvé děti šly po dobré, biblické cestě, ujmi se své zodpovědnosti jako otce. Nesvaluj ji na manželku.

Postradatelnost není řešení

V křesťanském domově je muž zároveň domácí kněz. Jeho úlohou je duchovně vést rodinu a učit děti. A nejen to. Otec musí být přítomen dvakrát − fyzicky a emocionálně. Udělejte si čas, abyste s dětmi něco podnikli. Ptejte se jich, jak se jim daří, rozvíjejte svůj cit pro jejich starosti a trápení. Žijte pro ně. Tak se utváří důvěrný vztah mezi vámi a vašimi dětmi. To, že otec je pro děti „postradatelný“, není řešení, raději ať to vůbec nepřichází v úvahu.

Někde jsem viděl obrázek s nadpisem: „Náš táta“. Pod ním byl výčet, který ukazuje, jak si děti představují svého tatínka, když se jich někdo zeptá, jestli je tatínek v rodině pro ně:

Ještě dnes začněte být svým dětem otcem. Přijde čas, kdy na to bude pozdě. Na co čekáte?

Je velký rozdíl, jestliže muž v rodině je, nebo není. Bez ohledu na dnešní společenský trend. Muži jsou pro ženy a děti mimořádně důležití. Není to jen tak, že ženy hledají muže, na které se dá spolehnout!

Thomas Lange,
převzato s laskavým svolením ze švýcarského Ethosu 2022/8.

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (2)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.