Chodil mezi lidi

Sedět doma nám připadá bezpečnější a pohodlnější než chodit ven mezi lidi − a přitom dobře komunikovat s lidmi. A dnes je to jednoduché, protože se dá snadno komunikovat. A hlavně se dá snadno odstřihnout, odhlásit, když přijde něco, co se nám nelíbí nebo připadá nepohodlné.

Setkávat se osobně s lidmi je sice trochu riskantní, řada lidi se toho bojí, ale na druhou stranu má osobní setkání obrovský potenciál − seznámit se, sblížit se s lidmi tak, že to má dlouhodobé dopady.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Zvlášť lidé, kteří mají větší vliv, ať už v biblických dobách nebo dnes různí V. I. P. se většinou schovávají. Ale jeden z nich, judský král Jóšafat, sice normálně sídlil v bezpečí v Jeruzalémě, ale odhodlal se chodit mezi lidi. A asi to dělal jinak, než když dnes politici dělají volební kampaň. Vycházel mezi lidi, mluvil s nimi, osobně se s nimi seznamoval, stal se jedním z nich a především mu šlo o to, aby je přiváděl zpátky k jejich Bohu.

Jóšafat sídlil v Jeruzalémě. Pak zase vycházel mezi lid od Beer-šeby až k Efrajimskému pohoří a navracel je k Hospodinu, Bohu jejich otců. (2Pa 19,4)

Zřejmě to mělo obrovský vliv. Když zanedlouho přitáhli nepřátelé a schylovalo se k válce, celý národ stál jako jeden muž za králem, poslouchali ho na slovo, vždyť pro mnoho z nich to byl kamarád − a Bůh jim dopřál obrovské vítězství.

Pro mě je to impulsem neschovávat se doma, ale vyjít mezi lidi, povídat si s nimi, poslouchat jejich bolesti, ale také jim svěřovat své nitro a to vše může být způsob, jak vést lidi blíž k Bohu. Je to rozhodně silnější, než jen komunikovat zprostředkovaně přes tak skvělý vynález, jako je internet.

Jan Vopalecký, únor 2020, Jóšafat 3 (poslední)