Nemáte svého boha? Tak si ho najděte!

Co vás baví?

A baví vás to tak, že byste to chtěli dělat pořád, třeba celý život? Je to něco, co vám dává smysl a jste ochotni do toho investovat svůj čas, peníze, život?

Pokud něco takového máte, tak bych řekl, že je to vaším bohem, což nemusí být špatně. Prostě máte něco, na čem vám v životě záleží. A je dobře, když máte jasno v tom, co to bude.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Pokud v tom na druhé straně jasno nemáte a zatím hledáte, čím svůj život naplnit, čemu ho zasvětit, pak bych řekl, že svého boha teprve hledáte.

Možná se vám nechce přiznat, že máte svého boha nebo že nějakého hledáte. Chápu, prostě si chcete žít sami a nikomu se nepodřizovat. Nejsem si ale jist, jestli se vám to podaří. Mohlo by se stát, že vaším bohem bude prázdnota.

V životě docela záleží na tom, kdo je naším bohem. Každý takový bůh vyžaduje nějaké oběti, které musíme přinášet a často je přinášíme spontánně, nevědomky a vlastně rádi. Těmi oběťmi může být čas, peníze, síly, v horším případě se může stát, že obětí pro našeho boha se stanou blízcí lidé, manželka, děti. My pak zůstaneme sami a dokonce i náš bůh nás opustí.

To je dobré si uvědomit ještě dřív, než se definitivně pro nějakého boha rozhodneme. Některé oběti možná přinášet nechceme. David se rozhodl, že některým bohům nic nedá, žádné oběti. Neobětuje jim ani kapku krve, nebude se kvůli nim potit. Takovým bohům vůbec sloužit nebude! (Žalm 16,4)

Byl jednou jeden Bůh...

Jednou se jeden bůh, vlastně Bůh, Hospodin, v noci zjevil mladíkovi, který se jmenoval Jákob, a nabídl mu, že bude jeho Bohem. Řekl mu, že už byl Bohem jeho dědy Abrahama, otce Izáka, Jákobovi slíbil území, potomstvo a osobní ochranu.

Jákob tohoto Boha znal z domova, věděl, jaký je to Bůh. Přesto jeho rozhodování chvíli trvalo. Víte, co mu Jákob řekl: „Pane Bože, já mám na tebe nějaké podmínky: jestliže budeš se mnou, dáš mi vždycky najíst a zařídíš, abych si měl co obléct, budeš mě chránit na cestách, abych se v pořádku vrátil... jestliže to všechno splníš, tak já tě nechám, abys byl mým Bohem.“
Pěkná drzost, že?

Představte si, že Bůh na to přistoupil. Prostě chtěl být jeho Bohem. On je totiž jediný pravý Bůh a chce být Bohem každého člověka.

To znamená, že do té doby Jákob ještě neměl svého boha. Teprve ho hledal – a právě jej našel, stal se jím Hospodin.

Jákobův život nebyl jednoduchý. Bylo to hodně dřiny, měl těžké zdravotní postižení (Gn 32), nejbližší lidé ho podvedli, ale on v tom všem jasně prožíval, že ten velký Bůh je s ním, že ho chrání, dal mu manželství, Jákob si užíval velké rodiny a přes všechna trápení a obavy se měl dobře. Měl by o čem vyprávět, biblickými slovy měl mnoho požehnání, které by nevyměnil na nic na světě!

Taky hledáte svého boha? Jak si ho představujete? Komu dovolíte, aby byl vaším Bohem? Nebo bohem? Co to bude pro vás znamenat? Nebo už svého boha máte, aniž byste si to dosud uvědomovali? A teď váháte, jestli to s tímto bohem bude stát za to, jestli třeba nebude chtít příliš velké oběti…