Ethos - Domovská stránka


Křesťanské čtení pro celou rodinu

menu
 

Jen...

Vzpomeňte si nebo vymyslete čtyři věty na slovo „jen“. Já jsem si vzpomněl nebo vymyslel tohle:


Mobil XY jen za 17 000 Kč.

Přes město jsem jel jen šedesátkou.

Jezinky: „Jen prstíčky si ohřejeme…“

Odhodlání: „Na televizi se budu dívat jen deset minut.“


Opravdu „jen“? Není to moc? Možná někdo potřebuje mobil za sedmnáct tisíc, ale normální člověk vyjde s levnějším.


Jen šedesátkou? – To by klidně mohl říct jen stovkou.


Jezinky Budulínkovi v pohádce lhaly, že si chtějí ohřát jen prstíčky, chtěly ho dostat a odnést! Z deseti minut dívání na televizi ve stoje je hodina, pak druhá, pak třetí a nakonec pocit „zase celý večer zabitý“!


Není slůvko „jen“ spíš výmluva. Není pravdivější „jen“ vynechat? Jako bychom říkali: Tolik nevadí. Ale kolik vadí? Kdy už není „jen“, ale „celých…“


Uvědomuji si, kolik času, peněz, prostředků, vztahů a jiných věcí promarním, protože je to „jen“ tak málo. „Jen trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec“ (Přísloví 6,10-11).


Bůh neláká slůvkem „jen“, chce všechno, nebo nic. Chce člověka celého, ne napůl. Chce celé naše srdce, všechen čas, plné zaujetí, chce nás k dispozici naplno. Dokážeme dát firmě víc než jen pracovní dobu, jsme ochotni do svého koníčka investovat víc než jen desetinu svého příjmu, do věcí své prestiže jdeme s větším než jen polovičním nasazením. Dáme Bohu „jen“ něco?


Pán Ježíš říká: „Každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě.“ (Matouš 19,29)

-------------