A co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné. (Bible, 2Tm 2,2 E)

Nemlčte o tom, co považujete za důležité

Předávejte moudrost dalším lidem

Jak předáváte druhým lidem své zkušenosti, životní moudrost a další hodnoty, které získáváte, když se necháváte utvářet Biblí? Pavel říká Timoteovi: „Co jsi slyšel, to svěřuj druhým, kteří budou schopni učit další“ (2.Timo­teovi  2,2). Takové předávání naplňuje obě strany, má to smysl. Svůj obsah předávejte těm, kdo jsou kolem vás, třeba svým dětem, vrstevníkům i dalším.

1. Není to jednoduché

Lidé si myslí, že všechno najdou na internetu. Životní moudrost a hodnoty, které si člověk přenese do věčnosti, se však nezís­kávají plachtěním po sociálních sítích. K tomu je třeba osobní vztah s někým, kdo je moudrý. Mějte proto zájem jeden o druhého a přemýšlejte, co je pro lidi užitečné (Fp 2,4).Každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.

Jiní lidé si myslí, že už mají názor na všechno, jsou upovídaní, ale ti mají málokdy něco skutečně hodnotného, co by mohli předat. Předávat Boží moudrost přetavenou vlastním životem tedy není jednoduché, ale stojí to za to.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Gary Chapman
Manželství, po jakém jste vždycky  toužili
Návrat, 195.00 Kč

2. Komu předávat?

Předávejte těm, kdo jsou ochotni přijímat. Často to jsou děti. Malé děti jsou schopny poslouchat, nasávají, proto je dobré se zaměřit na to, abychom jim předávali svůj život, své životní postoje a hodnoty i v oblastech, které se nám zdají pro jejich věk možná nepřiměřené. Nejlépe uděláte, když s nimi budete chodit na procházky a během nich budete předávat.

Když druzí uslyší, co a jak říkáte dětem, budou mít také zájem o vaši moudrost. Pak ji předávejte všem, kdo jsou ochotni přijímat.

3. Proč předávat?

3.1 Aby nemuseli hledat sami

Je pravda, že na některé věci si člověk musí přijít sám. Ale proč by si dítě mělo přijít samo na to, co na křižovatce znamená červený panáček a co zelený. Když mu to řeknete včas, ušetříte mu spoustu času ztraceného vlastním zkoumáním a taky ho uchráníte nejistoty, strachu nebo dokonce bolesti. Něco podobného platí o vztazích mezi chlapci a děvčaty, reklamě, dluzích...

Mnoho lidí kolem nás potřebuje slyšet pravdu o tom, co má v životě cenu, čemu věřit, na co nenaletět. Kdo jim řekne, že věřit v Ježíše je normální, chce-li nědo žít spokojeně v tomto i v budoucím světě? Právě to jsou hodnoty, které můžete předávat dále.

3.2 Uplatněte svůj vliv!

Pokud nebudete předávat svůj obsah vy, pak budou vaše děti a lidé, které můžete ovlivnit, získávat nekontrolovaný obsah sami, včetně lží a omylů, které jim přinesou životní zklamání, až zjistí, že naletěli.

O věcech diskutujte. K tomu je třeba znát biblické postoje i trendy ve společnosti a umět vysvětlit, že biblická měřítka jsou osvědčená časem, hodnověrnými lidmi a nepodléhají relativitě poslední doby. Možná to bude vyžadovat nějakou přípravu, něco si budete muset přečíst. A nebojte se diskutovat i o tématech jako je sexualita, neúplatnost, cena lidského života, důvěryhodnost Bible nebo že peníze nejsou všechno. Pán Ježíš se také nebál diskusí o takových tabu, jako je práce v sobotu nebo jestli platit okupantům daně.

Nebudete-li obsah předávat vy, budou ho předávat jiní − a ti umí obratně a účinně ovlivňovat mladé lidi. Ochromí je, aby se nedovedli ani bránit a podlehli životním lžím. Televize či internet ani zdaleka nezaručují dobrý obsah.

Je pravda, že neobsáhneme všechno. Zřejmě nám nebude stačit kapacita, nedostaneme se ke všemu, co je nutno říct, ale využijme každé příležitosti, abychom mohli předat vše, co můžeme.

A pokud něco nestihneme? − Přece se za své svěřené modlíme, aby je Bůh chránil. Můžeme je jako Pavel svěřit „slovu Boží milosti“ (tedy Bibli, viz Skutky 20,32A nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás zbudovat...), aby se správně orientovali ve všem potřebném.

3.3 Radost z předávání

Vyučovat, předávat to, co jsme získali, je biblický imperativ (2Tm 4,2)Hlásej Slovo, buď připraven vhod i nevhod, usvědčuj, napomínej, povzbuzuj a vyučuj s nejvyšší trpělivostí.. K tomu je třeba znát Bibli a vycházet z ní jakožto z toho, co řekl Bůh, abychom sami nebyli falešní učitelé, kteří svádějí (2 Petrův 2,1 V Božím lidu bývali ovšem i lživí proroci; tak i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky a budou popírat Panovníka, který je vykoupil. Tím na sebe uvedou náhlou zhoubu.; 2. Timoteovi 1,16-17a)Bezbožným a planým řečem se vyhýbej. Neboť takoví lidé půjdou stále dál ve své bezbožnosti a jejich učení se bude šířit jako rakovina. Zato ten, kdo předává biblické pravdy, může počítat s Boží odměnou a radostí. (Daniel 12,3; Moudří budou zářit jasem oblohy; ti, kteří mnohé k spravedlnosti přivádí, budou jak hvězdy navždy, navěky! 1. Timoteovi 5,17).Starším, kteří svou službu konají dobře, ať se dostane dvoj­ná­sob­né odměny, zvláště těm, kteří ne­sou bře­me­no kázání a vy­učo­vání. .

4. Jak předávat

4.1 Sám něco mít

Především je třeba sám něco mít! Když dojde na osobní výzvu, aby někdo něco předal, často slyším: „Já nevím, co mám říct!“ Člověk si je vědom svých nedostatků, chyb, možná nemá čisté svědomí. Pak je opravdu těžké předávat druhým své niterné osobní hodnoty. To bude raději mlčet. Nebo to potlačí − a bude lhát, tedy říkat něco, za co se jako osobnost nemůže postavit.

Chceme-li předávat svá osobní hluboká přesvědčení, je třeba být vypořádaný sám se sebou. Jak? Nejlepší způsob je mít odpuštěno.

Předávání osobních přesvědčení platí i o evangeliu. Ne že lidé nechtějí slyšet, ale my jsme nenašli způsob, jak jim to předat.

4.2 Vystihněte příležitosti

Příležitost něco předat trvá zpravidla jen velmi krátce. Proto je dobré, abychom byli na takové vteřiny připraveni. Co chcete předat, co v životě považujete za nejdůležitější? Co chcete, aby druzí věděli a žili podle toho? Napište si to, naučte se to zpaměti. V okamžiku příležitosti to budete mít jednodušší. A platí to i pro rozhovor s vlastními dětmi.

4.3 Vytvářejte příležitosti

Mnoho lidí je zklamáno prázdnotou a hledají něco, co by je opravdu naplnilo. Nemůžete však začít tak, že spustíte a budete povídat. Spíš se ptejte, čím ten druhý žije, čím se zabývá, jaké má radosti, starosti − buď citlivě zvědavý. Když člověk vidí zájem, navodíte tím příležitost ukázat, že máte co předat. John Lennox říká: „Lidé vás budou poslouchat, pokud budete odpovídat na jejich otázky, tedy pokud budete mluvit o tom, co je zajímá. Pokud se neptají, tak klaďte otázky vy, třeba tak dlouho, až se sami zeptají!“

Závěr

Je obvyklé a správné, když své životní zkušenosti předávají starší mladším, rodiče dětem. Ale do této kategorie spadá také to, aby muži komunikovali se svými ženami. I to je projev toho, že o ně mají zájem, že je milují. A muž vnímá jako úctu, když mu žena dává najevo, že stojí o jeho slova a názory. To muže motivuje, aby kultivoval a rozvíjel své životní hodnoty, které by pak mohl předávat dále, i své ženě. Vzájemná komunikace je to, co činí muže a ženu šťastnými.

A ještě několik postřehů k zapamatování:

• Každý je nějakým způsobem bohatý a má druhým co dát.
• Pokud vidíte člověka, od kterého byste mohli něco převzít vy, mlčte nebo se ptejte.
• Nemluvte nepřetržitě. Dejte příležitost se zeptat, reagovat. Lidé jsou rádi, když jim druhý naslouchá.
• Do svého předávání zařaďte otázky. Získáte lepší pozornost.
• Na odbočující otázky reagujte, i svou vstřícností něco předáváte.
• Když něco nevíte, přiznejte to − i tím něco předáváte.

Jan Vopalecký, červenec 2021

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (2)
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.(2)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.